Není to tak dávno, co nás školní rozhlas vybízel k účasti na triatlonu Škrobáka Sázavského. Zjistit, co takový triatlon obnáší, znamenalo vydat se v krásné sobotní odpoledne k loděnici TJ Jiskra a vzít s sebou dobře nakrmené tělo a bicykl (cituji informační leták).

Již u dopolední svačiny jsem tedy začala naplňovat radu pořadatelů a počala vykrmovat rodinu. Sebe už tolik ne, jelikož bylo nutné kromě kol najít a sbalit věci na vodu:

• kecky a tepláky, co neutrpí pobytem v lodi (případně v lodi převrácené dnem vzhůru - tzv. cvaknuté)
• vesty a přilby pro děti
• loï a pádla (jelikož organizátoři nabízeli zapůjčení, nakonec naše vybavení zůstalo ve stodole)
• jídlo a pití (vykrmená rodina se během dvou hodin dovede proměnit v rodinu vyhládlou)

Triatlon pro nás začal etapou stopovací - jak najít loděnici, když dvě minuty před startem ještě sundáváme kola z auta (a montujeme na ně různé propriety) a netušíme, kterým směrem vlastně ta loděnice je.

Nakonec jsme úspěšně stihli start druhé skupiny. V tom sprintu mi manžel sdělil, že můj plán, že pádlovat na lodi budeme oba a děti se povezou, není dobrý.

Tudíž jsem posadila svou 4-letou dceru na háčka (na přední sedátko v kánoi), protesty, že nemá pádlo jsem odbyla s tím, že se má pořádně držet a povzbuzovat. Rychle jsem vzpomněla na své kánoistické začátky (několik let TV na VŠ) a opřela se do pádla.

Start byl po proudu, což nám amatérům dodávalo optimizmu, jak nám to krásně jde. Když jsme se ale otočili u dvou rukavic trčících z vody (značka, která připomínala spíš utopence, než bójku), pádlovalo se mi jaksi hůř a optimizmus úměrně tomu opadal. Nicméně mé dítě neustále a celou trasu na vodě dělalo gramofon: "Mami, do toho! Mami, do toho!" Proto nebylo možné dát najevo své pochybnosti o správnosti nápadu účastnit se tohoto závodu.

Pak se přesedlo na kolo, má dcera měla své kolo zapojené za moje na tyči - když už nemůže, táhnu ji. A gramofonová deska se obměnila: "Mami, kdy už tam budem?" To TAM byl les, kde nás čekala pěší (a jak se ukázalo, také trochu relaxační) etapa.

Závěrečný několikakilometrový sprint ("to už bude jenom z kopce"), kde jsme museli zdolat několik sjezdů i kopců, mě dokonale zničil, takže cíl byl opravdu vytouženým místem.

Zasloužená odměna nás neminula. Jelikož kategorie byly rozmanité, zbylo i na nás čtvrté místo v kategorii rodin (z pěti :-) ), pánská část rodiny byla druhá. Medaile se o chvíli snědli - ne, že bychom z totálního vyčerpání pozřeli kov, ale byly prostě jedlé...

Všem studentům i kantorům doporučuji účast na příštím triatlonu Škrobáka Sázavského. Vždyť se hned tak nenaskytne možnost soutěžit s mladými vodáky, kteří nedávno získali titul mistrů republiky v raftingu (včetně Vojtěcha Štěpánka z B6)!

Náš obdiv a díky patří všem organizátorům, mezi nimiž byly i Dominika Kletečková a Věra Hausvaterová (studentky z A4).

Zuzana Šimůnková, nadějný sportovec (a mimo to také učitelka IVT)

P.S. Za fotky děkuji vodákům z TJ Jiskra.