Projekt Erasmus+ má za sebou první mezinárodní setkání. Ve dnech 7. – 13. ledna 2018 se naši studenti Maria Šimůnková, Markéta Kuncová, Aneta Rumanovská, Eliška Jiříková, Vít Daněk a Vojtěch Ježek a učitelé Libor Toman a Milan Zimpl účastnili projektového týdne v jihoitalském Catanzaru.

 

Úvodním tématem byla středomořská strava, která byla v roce 2010 zařazena na seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Za tímto účelem také účastníci z Finska, Francie, České republiky a domácí Itálie podnikli několik exkurzí po okolí. Nejprve bylo navštíveno místo, kde se ve druhé polovině 50. let 20. století odehrával výzkum Ancela Keyse studující vliv středomořské stravy na lidské zdraví a dlouhověkost.

 

Kromě několika cest za památkami a pamětihodnostmi se dále v rámci tématu realizovala exkurze v továrně na výrobu olivového oleje a v zemědělském sociálním družstvu, které hospodaří na pozemcích zabavených mafii. Výsledné dojmy a postřehy studenti shrnuli v článcích, které společně sepsali pro první vydání elektronického magazínu.

 

Projekt IPSO FACTO pokračuje koncem dubna, kdy všechny zúčastněné školy navštíví naše gymnázium.

 

Každé ráno teplé mléko s máslovými sušenkami, každý den smích a temperament Italů, každý večer večeře, skládající se z několika chodů - takový byl den v mé rodině. Od moře jsem byla vzdálena 15 minut jízdy v autě, které se řítilo vražednou rychlostí po velmi úzkých a klikatých cestách.

Každý den jsme měli nabitý program, i když byl někdy opožděn italskou nedochvilností. Měla jsem možnost poznat místní kulturu. 3 dny jsme strávili prozkoumáváním okolí a 2 dny ve škole prací na projektu. Samotná práce byla ale velmi náročná kvůli italské a francouzské neznalosti angličtiny. Spolupráce s Finy však probíhala velmi dobře. Měli jsme také možnost nakouknout do procesu výroby olivového oleje nebo ochutnat produkty středozemní stravy a vidět, jak vypadají italská městečka v zimě bez turistického ruchu. Také jsem však poznala věci, které mi na Italech vadily – např. plýtvání plasty. Dost mě zarazilo, že Italové pijí pouze z plastových kelímků a netřídí odpad. Podle toho vypadala bohužel i města - na ulicích se válela spousta odpadků.

Během tohoto týdne jsem se seznámila jak s lidmi z celé Evropy, tak z vedlejší třídy a doufám, že všichni zůstaneme ještě dlouho v kontaktu. Moc si vážím této možnosti podívat se v lednu do Itálie a vyzkoušet si spolupráci s cizinci.

                                                                                                            Maria Šimůnková, 5A

Jelikož se naše gymnázium účastní projektu s názvem IPSO FACTO, jehož cílem je seznámit studenty čtyř zemí (Česká republika, Finsko, Francie, Itálie) se stravováním a životním stylem v těchto evropských státech, naskytla se mně a několika mým spolužákům možnost vycestovat počátkem roku 2018 na jih Itálie - do Kalábrie, konkrétně do města Catanzaro a jeho okolí.

Naše poznávací exkurze začala na havlíčkobrodském vlakovém nádraží, odkud jsme vlakem odjeli do Bratislavy. Zde jsme se přepravili na zdejší letiště, odkud jsme letěli Boeingem 737 do Milána (letiště Bergamo). Zde jsme vinou zpožděného prvního letu zažili poměrně velký stres, ale i zábavu, když jsme jen těsně stihli navazující spoj na letiště Lamezia Terme. Myslím si, že i let letadlem byl pro všechny velkým zážitkem. Po příletu jsme se odebrali každý do své hostitelské rodiny. 

V pondělí 8. 1. jsme se všichni sešli i se svými kamarády z hostitelských rodin před  školou a vydali jsme se na první výlet do horské vesničky, která je proslavena výzkumem tzv. „středozemního stravovacího režimu“. Zde jsme vyslechli přednášku o tomto druhu stravování a procházeli jsme se místními uličkami, abychom mohli obdivovat místní kulturu a výhledy na moře. Poté jsme se vrátili zpět k moři, kde jsme měli možnost obědvat tradiční středozemní jídlo. Večer jsme ochutnali místní zmrzlinu. 

 

V úterý nás čekal další zajímavý program. Po absolvování dopolední procházky po loukách, které patřily místní mafii (nyní patří neziskové organizaci a pěstují se zde různé plodiny), jsme se odpoledne dostali k mohutnému aragonskému hradu  Le Castella. Pro mě to byl možná nejsilnější zážitek, protože vidět tuto památku je něco neuvěřitelného. Večer jsme měli program v rodinách, například já jsem byl v pizzerii a ochutnal jsem tak pravou italskou pizzu. 

Ve středu jsme začali, společně s vrstevníky z ostatních zemí, pracovat na projektu. Až zde jsme pochopili, že vše není tak „růžové“. Místní studenti totiž ve většině případů neuměli anglicky, Francouzi také anglicky zrovna úplně nevládli, takže jediní, s kým jsme mohli pracovat a nepoužívat při tom Google překladač, byli Finové. 

 

Ve čtvrtek nás v rámci projektu čekala návštěva výrobny olivového oleje. Viděli jsme, jak se olivy sklízí, jak se zbavují pecek a jak se z nich následně lisuje olivový olej. Poté jsme vyslechli přednášku o kvalitě oleje, v rámci které jsme ho také ochutnali. Bylo to zajímavé.

V pátek pokračovala naše práce na projektu. Naším úkolem bylo napsat a připravit k vydání nulté číslo internetového magazínu. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale práci jsme odvedli opět převážně my a Finové. Nakonec se nám však vše podařilo a mohli jsme jít do rodin, abychom se připravili na sobotní cestu domů. Ta byla velice poklidná, na velkém milánském letišti Malpensa jsme měli možnost pozorovat pro Čechy netradiční letadla. Závěrečnou tečkou pro nás byl přelet zasněžených Alp, ze kterých se chvílemi až tajil dech.   Pak už následoval přesun vlakem z Prahy k nám domů. 

 

Tento výlet mě určitě velice obohatil o novou životní zkušenost. Našel jsem si mnoho nových kamarádů, poznal nová místa a zažil Středozemí, které obyčejný turista ubytovaný v hotelu nemá šanci poznat. Určitě to nebylo vždy ideální. Některé poznané skutečnosti,  například odhazování odpadků, kam se zachce, nízká produktivita práce nebo absolutní nezájem některých lidí naučit se jazyk a nové dovednosti, pro mě byly naprosto nepochopitelné. Proto jsem si nakonec mohl říci, že Česko je na tom ve spoustě věcí dobře a že v porovnání s ostatními zeměmi máme mnoho věcí lépe propracovaných a lépe fungujících. Doufám, že to tak vydrží i nadále.  

  

                                                                                                               Vít Daněk, 2.D

Do tohoto projektu jsem se zapojil především proto, abych blíže poznal chování a životní styl jiných národů, jejich kulturu a jídlo, abych se seznámil s novými lidmi a zlepšil se v angličtině.  Má očekávání byla takřka naplněna.

Samotná náplň projektu pro mě byla zajímavá, avšak přiučil jsem se i novým věcem, rozšířil si obzory, například o italském školním systému. Velkým nedostatkem byla neznalost angličtiny některých zúčastněných. Např. má hostitelka neměla s angličtinou problém, avšak narazil jsem na případy, kdy se google translator používal při překladu věty “co máš rád za jídla?”. Nechci tuhle chybu brát jako něco, co by naprosto ovlivnilo vývoj celého dění v Itálii, ale pro některé zúčastněné to mohlo být poněkud zklamání. Další negativní věci, kterých jsem si všiml, byly odpadky na každém stém metru nebo užívání tabákových výrobků nezletilými. Ale tím série záporů končí. 

Díky tomuto týdnu jsem si našel úžasné kamarády a náramně si to užil. Tedy závěrem: podtrženo, sečteno, podmínky projektu (let, finance, plán), to vše bylo skvělé a projekt pro mě byl velkým přínosem ve všech směrech.

                                         Vojtěch Ježek, 2.D