Ve čtvrtek 27. listopadu se nám vstávalo o poznání lépe než v jiný pracovní den. Nebyla to náhoda, neboť nás nečekala ani hodina anglického, ani německého, a dokonce ani českého jazyka. Ona nás vlastně nečekala hodina žádná.
Program tohoto dne měl být zcela odlišný: okouzlující pohled na hvězdnou oblohu v Planetáriu (ze kterého se vyklubal spíš nedobrovolný odpočinek při sledování dokumentu o světle).

Ráno jsme se všichni sešli v 8 hodin a od Okresního soudu jsme společně s pečlivě vybraným pedagogickým dozorem – paní profesorkou Kostkovou a panem profesorem Vošickým - vyrazili autobusem vstříc hlavnímu městu.

První zastávkou bylo Národní muzeum, kde jsme kromě slavných originálů Mnichovské smlouvy zhlédli rozsáhlou výstavu o první republice. Po společném focení na Václavském náměstí jsme se vydali zkoumat záhady vesmíru do pražského planetária. Tam se bohužel objevilo malé zklamání v podobě dokumentu o světle, který obsahoval převážně podrobné údaje o dalekohledech. Na druhou stranu se z toho vyklubal ač nedobrovolný, přesto příjemný odpočinek v pohodlných křeslech.
Následovalo, jak jinak, společné focení. :)
Nenáročným (avšak opak byl pravdou) se zdál i rozchod na Staroměstském náměstí, kde se většina z nás nestarala ani tak o kulturu, jako o to, aby naplnila své prázdné žaludky. Pan prof.Vošický nedal jinak, než že nám musí vyprávět historii každého domu na náměstí i v přilehlém okolí, takže se čas plánovaného rozchodu smrskl téměř na polovinu (z čehož měla zvláště nakupováníchtivá děvčata velkou radost).

Třešničkou na dortu, nebo chcete-li zlatým hřebem dne, byl ale stejně muzikál Kleopatra, na který se všichni těšili možná i víc, než je zdrávo, takže málokdo z nás postřehl, že prof. Kostková zapomněla lístky v autobuse a tajně pro ně poslala studenta Stehlíka, který trhl rekord v běhu na trase Příkopy – Florenc, Florenc – Příkopy. Díky zpěvákům a hercům jsme si odnesli z divadla Brodway velký kulturní zážitek a musím uznat, že mladá Kamila Nývltová se své hlavní role Kleopatry zhostila výborně. Noc byla ještě mladá, a tak se nám nechtělo v autobuse spát (jak nám doporučovali unavení profesoři). Chudák pan řidič podal nadlidský výkon, když celou zpáteční cestu odřídil za všeobecného "řvaní" písně „Teï královnou jsem já“ v různých úpravách, která se nesla autobusem nejméně třikrát.

Exkurze se obešla bez jakýchkoliv problémů (ze stran žáků i profesorů) a podle všech zúčastněných se velmi vydařila. Už teï se všichni těšíme na příští školní rok, kde si plánujeme podobný skvělý den zopakovat.