V pořadí devátý vodácký sportovní kurs Gymnázia Havlíčkův Brod se opět nesl ve znamení všudypřítomného vlhka, mrazu, smíchu, outdooru, prostě to byla opět kalokagathia, všestranná výchova jak řemen. 

Neznalý člověk by řekl, že gympl je prostě jen a pouze dřina. Písemky, úkoly, bezesné noci v objetí s obrázky rostlin a kružítkem zabodnutým uprostřed dřímajícího čela (v lepším případě tupou stranou zmíněné zbraně). Ale ten náš s sebou nese i řadu sladkých odměn za projevenou snahu (opravdu, fakt). A jednu z těch nejledovějších a nejsladších zároveň neservírujeme v podobě tradiční zmrzky na konci školního roku, ale na začátku třeťáku a septimy v podobě tradiční vodáckého sportovního kursu.

I letos bylo lezavo a v Rožmberku a ve Zlaté Koruně byla zima, že by eskymák - masochista zaplesal. I letos bylo ale naprosto jasné, že se na základě tohoto příjemného týdne podařilo přitáhnout k vodní turistice další zdatné plavce z Vysočiny. Tak jako od roku 2011 pokaždé, a to i když jsme se tehdy v prvním roce vezli na vlně 2. povodňového stupně.

Samozřejmě že za to dílem může náš sehraný instruktorský team GHB pod vedením staronového lídra všech instruktorů vodní turistiky a záchrany v ČR Mgr. Michala Hromka z firmy Inge - outdoor (nechodil do Severáčku a celý život nehraje ping-pong, ale jinak je celkem fajn a silný). Samozřejmě že za to dílem může snový servis krmiče výpravy Zdeňka Prodělala, který se s námi letos loučil skutečně ve velkém stylu, a my víme, že nahradit se nám ho pro příští roky může podařit jen stěží. Samozřejmě, že si Dr. Pospíchal  v žonglování stopanginem nezadal se svým vzorem Kašparem. Samozřejmě, že s námi i letos jela plná loď (kapitána) Lásky. Samozřejmě, že jsme díky drsné, leč spravedlivé šéfové Kučírkové poctivě dodržovali řády a trestali neřády.

Ale většina toho kouzla jde za našimi studenty. Sportovali a prali se živly jak za nároďák. Bavili nás i sebe samotné. Tak jim dám s dovolením slovo, abychom se mohli dmout pýchou nad tím, že umějí nejen pádlovat a plovat, ale i vyprávět příběhy.

 První týden školního roku ve třetím ročníku na našem gymnáziu patří ji tradičně sportovním kurzům. Buď tomu se zaměřením na cyklistiku, nebo tomu, jehož hlavní náplní je splouvání Vltavy. A právě z vodáckého kurzu jsme se před pár dny vrátili.

Co k tomu říct? Jednoduše asi nejlepší týden za celou dobu studia. Ten začal v pondělí, kdy jsme se autobusem přemístili do Vyššího Brodu, kde po nezbytném zaškolení začala naše plavba. Odsud jsme postupně spluli vodácky a turisticky nejzajímavější úsek (68.5km). Propluli jsme pod hradem Rožmberk, navštívili jsme jedno z nejoblíbenějších měst cizinců - Český Krumlov, dostali jsme se do srdce CHKO Blanský les, zkrátka procestovali jsme kus Jihočeského kraje.                                                           

Za celý týden jsme nepocítili žádný stesk po domově. Účastníci kurzů z jiných škol, kteří také splouvali řeku, nám záviděli přátelskou atmosféru, která po celou dobu vládla, a to i mezi učiteli. Dalším plusem bylo prohloubení přátelství se spolužáky z jiných tříd. Většina z nás se také před začátkem kurzu bála, jak to celé dopadne. Strach se však rozplynul již po prvním dnu, a to i přesto, že jsme během  pár hodin zažili snad úplně všechno. Vykoupali jsme se na jezu, poznali jsme, jaké je, když na vodě vytrvale prší, poprali jsme se se stavěním stanu, a mohl bych pokračovat. Nic z toho však nepřebylo pohodu, která k vodě prostě patří.

Myslím, že na tento týden plný zážitků a nových zkušeností nikdo nezapomene a třeba se někdy znovu na vodu vypravíme.

 Vít Daněk a Vanda Vacková, 3. D. 

Asi takhle. Už dva dny před vodákem jsem se klepala, nikoli však nedočkavostí, ale zimou. Venku zima, bouřky, déšť, prostě nejlepší počasí na čaj. My však jako správní outdooráci vyrazili 3. září na vodu.

Jak velké šílenství podnikám, mi došlo až ve Vyšším Brodě, když jsem viděla vodu, takovou tu opravdovou - mokrou a studenou. Utéct už ale nebylo kam. Nalodili jsme se do kánoí po dvou a vyrazili. V lodi nás většina nevydržela moc dlouho, protože už první jez byl… řekněme vodácky zajímavý. Jednu výhodu to rozhodně mělo – když začalo pršet, byli jsme tak mokří, že nám to bylo úplně jedno. Pak jsme dorazili do kempu a začali stavět stany. Ono i postavit stan může být věda, ale oproti zprovoznění sprch to byla vyloženě hračka. Automat na zapnutí sprchy vypadal, že za chvíli vychrlí rovnici s diskriminantem.  Ten den jsme už jen chvíli mluvili, poté ulehli do spacáků a při hlasitém dešti usnuli únavou.

Ráno byla zima, ale ukrutná. Následoval rychlý čaj, snídaně a zase šup do kánoí. Přes den se dokonce vyjasnilo. Dorazili jsme do kempu, rozdělili se do pokojů a po setmění jsme se sešli pod pergolou. Seděli jsme, hráli na kytary, někteří zpívali, jiní vyli a ostatní kvíleli.

Vstávali jsme vědomím, že nás nic v podstatě nečeká. Návštěva Krumlova a odpolední hry, to znělo sympaticky. Taky že to bylo fajn, ale nic se tomu rozhodně říkat nedá. Ve vodě jsme si za jízdy měnili místa, skládali všechny možné i nemožné obrazce a nakonec jsme se plavili proti proudu. Do kempu jsme přijeli úplně zmáčení, a přesto jsme se skoro všichni vypravili ještě ten večer na plavbu nočním Krumlovem, která byla opravdu kouzelná. Noc jsme strávili v týpí nebo ve stanech.

Že večer byla zima, jsme cítili už při lezení do spacáků, ale to ráno bylo pro mě do té doby nepředstavitelné. Dokonce si myslím, že jsme se těšili do lodí, abychom se konečně rozpohybovali. Plavba byla poklidná, ani jsme se nenadáli a už jsme byli ve Zlaté Koruně a stavěli stan. Bylo krásně teplo, proto jsme si polehali na trávu nebo se vydali do nádherných lesů, které nás obklopovaly. Večer jsme si shrnuli celý kurz, poděkovali si za to, že byl krásný, a naposledy jsme si zahráli a zakvíleli.

Poslední den jsme ujeli nejdelší úsek a ke konci nám začalo pršet (ne pršet jako pršet, ale pršet jako opravdu hodně pršet), proto jsme do vlaku nastupovali úplně mokří. Mokří, unavení, ale šťastní jsme potom usínali na tvrdých sedačkách soupravy Českých drah. Že to všechno končí, nám došlo až na nádraží v Jihlavě, kde jsme se už s některými loučili. No a než jsme dorazili do Brodu, byla jsem aspoň já přesvědčená, že chci zpátky, že chci ještě jednou mluvit s automatem na sprchy, že chci ještě jednou spadnout do vody, že si chci ještě zazpívat a že se chci ráno zase probudit do zimy. Proč? Protože nám tam bylo tak nějak hezky, tak nějak lidsky, tak nějak nejlíp jak mohlo.

Nela Cápalová, 3. C

Nenapadá mě jediná osoba, která by se na vodácký kurz netěšila každou buňkou v těle. Minimálně doufám, že nejsem jedinou osobou z ročníku, která své okolí otravovala řečmi o vodě už půl roku předem. Prázdniny utekly nesnesitelně rychle (ony to snad ani jinak neumí), avšak my jsme, na rozdíl od většiny našich spoluškoláků, nemuseli být zdrceni depresivní vyhlídkou na první týden v milovaných školních lavicích. Místo toho jsme do krosny hodili tričko, pláštěnku a plovací rukávky a vyrazili směr Vyšší Brod, kde započala naše cesta za neznámým.

Karel Čapek jednou řekl: „Každé správné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost.“ A my byli připraveni čelit mnoha nárazům spojených s mnohým dobrodružstvím, kterého se za necelý týden nakupilo opravdu slušné množství. Heslo: „Kdo se nekoupe, jezdí pod své možnosti!“ pochopili všichni velmi brzy. Někdo sice více, někdo méně, pointa však byla jasná a mně stačilo pouze pár dní pro vytvoření si vzpomínek na celý život. Vodácký kurz totiž rozhodně netvoří jen pár lodiček a jezů, voda a nevyzpytatelné počasí. Je zároveň o skvělých lidech, utužování přátelství, sbírání nových zkušeností, poznávání míst, kam se zkrátka dostanete pouze na plavidle, a jídle, protože vodák se nejdříve musí najíst, než něco podnikne. Je o situacích, při kterých se ještě teď smějeme na celé kolo. A budeme se smát ještě pár set let v budoucnu, jelikož některé momenty se zkrátka nezapomínají.

Nechci náš vodácký kurz vychválit až do nebes, ale lepší zakončení prázdnin si snad nikdo nemůže přát (takže nejspíš chci). Jsem vděčná, že jsem se mohla zúčastnit, užít si ho, na oficiálním ukončení se přežrat melounem a poznat taje naší země z trochu jiné perspektivy, než jsem byla doteď zvyklá. 

Tereza Kotlasová, 3. C

Tak se ještě koukněte na facebookové skupině GHB a instaúčtu brodskygympl na fotky a videa, preventivně se přežerte melounem a příští rok pojeďte s námi (v případě, že jste druhák nebo sextán z géhábéčka), nebo po vlastní ose, protože voda je kámoš a Outdoor is not Dead!!! 

Za fiktivní předmětovou komisi outdoorových sportů a pro jednu šunkovou rolku a pár nocí touhy Aleš Říman, fiktivní předseda.