Sen se stal realitou, když naši mladí atleti ze sekundy vybojovali na republikovém finále soutěže Pohár rozhlasu stříbrné medaile. Byly to nervy do poslední chvíle.
Město Benešov nás přivítalo deštivým počasím. Mokro výrazně ztěžovalo první disciplíny, kterými byly skok daleký a hod kriketovým míčkem. Do dálky jsme nasadili tři borce. Nakonec byl nejúspěšnější Prokop Fridrich, který svým skokem daleko za pět metrů vybojoval druhou příčku v této disciplíně. Skvěle skákal i Michal Hubáček, který svými pokusy přispěl do společného balíku notnou řádkou bodů. Kluky v soutěži kvalitně podpořil také Ondřej Pivokonský, který byl po celou dobu soutěže nejen závodníkem, ale i týmovou oporou. Dokonce nechával celému týmu zahrát písničky na přání. Přes mikrofon rádia Radiožurnál podporoval borce z našeho gymnázia, a tak všem bylo jasné, že se hodláme rvát o nejvyšší příčky.
Hod kriketovým míčkem byl druhou disciplínou, kterou poznamenala nepřízeň počasí. Na rozběžišti bylo množství vody, která znesnadňovala našim borcům dosáhnout těch nejlepších výsledků. Nakonec ale byly na konto GHB připsány také cenné body, a to díky Filipovi Kolářovi a Bořkovi Vlčkovi, které ještě doplnil Miroslav Černý.
Nebyl čas ztrácet čas, a tak hned v návaznosti na první disciplíny započala štafeta. Naše štafeta ve složení Tomáš Šťastný, Michal Hubáček, Maxmilián Melechovský a Prokop Fridrich donesla štafetový kolík do cíle na čtvrtém místě. Podívaná to byla nádherná. Druhá štafeta ve složení Bořek Vlček, Filip Kolář, Miroslav Černý a Jan Šimánek si také nevedla vůbec špatně a doběhla na patnáctém místě.
Počasí se umoudřilo a na řadu přišly krátké běhy. Tam zazářili Prokop Fridrich, Maxmilián Melechovský a Tomáš Šťastný. Prokop tuto disciplínu ovládl a Max se umístil ve velmi nabité konkurenci na pátém místě. Max přidal ještě obrovské množství bodů z tratě dlouhé jeden kilometr, a tak se stal nejlépe bodujícím závodníkem ze všech startujících, a vlastně tedy absolutním vítězem. Připsal nám na konto 1291 bodů a v těsném závěsu za ním skončil stříbrný Prokop Fridrich s 1093 body. Kluci byli naprosto fenomenální.
Trať na jeden kilometr absolvovali i Honza Šťastný a Miroslav Černý, kteří věděli, že jestli chceme „placku“, musí na oválu nechat všechno. Slovy trenéra: „Musíte tam prostě umřít!“ Vzali si to k srdci a takticky velmi dobře zvládnutým závodem Honza připsal také mnoho cenných bodů a Míra prolétl cílem v těsném závěsu za ním.
Nejvíce adrenalinovým zážitkem pro nás byl skok vysoký, který spolu s během na jeden kilometr rozhodoval o konečném umístění. Do sektoru nastoupili Michal Hubáček, Tomáš Šťastný a Bořek Vlček. Tomáš měl za úkol založit a skočit základní výšku jako pojistný závodník, což se mu podařilo, a dokonce přidal ještě pár centimetrů navíc. Naši výškaři specialisté pak již s klidnou hlavou mohli připisovat další a další cenné body na naše konto. Michal Hubáček svým výkonem 134 cm připsal 276 bodů a Bořek Vlček vypiloval svou techniku a všechny velmi mile překvapil, když se přenesl přes laťku ve výšce 150 cm a připsal tak 389 bodů.
V tu chvíli jsme tušili, že by to mohlo klapnout a náš plán na medaili by mohl vyjít. Počítali jsme s krásným třetím místem. Zmýlili jsme se ale. V konkurenci škol z velkých měst a výběrových sportovních tříd byl výhled na stupně vítězů opravdu daleko v mlze. Nakonec se však stal malý zázrak a kluci z malého města jim to pěkně natřeli. Brali jsme stříbro, a to opravdu nikdo nečekal.
Obrovský dík patří všem borcům, kteří se rozhodli zabrat jako jeden tým, a také všem jejich trenérům, kteří je tak skvěle připravují. Já za sebe děkuji hlavně za to, že jsem mohla být u toho a vidět, že když je třeba, umí naši studenti táhnout za jeden provaz, že jim záleží nejen na sobě, ale že také hrdě nosí na hrudi značku GHB a dokážou pro tým ze sebe vymáčknout maximum.
Nakonec jsme společně vše oslavili poctivě neatletickou stravou v „Mekáči“ (díky za finanční sponzorský dar rodině Fridrichových 🙂 ) a vyrazili zvesela domů. Den to byl dlouhý, náročný, ale krásný a vzpomínky na tento zážitek nám už z hlavy nikdo nevymaže.
