Na gymnáziu vyhlašujeme ve spolupráci s AOPK (Agentura ochrany přírody a krajiny) Vysočina soutěž o první jarní žábu. O co se jedná? Vyfotit nějakou naši žábu (nebo žáby, případně jiného obojživelníka) v přírodě a také zaznamenat místo, kde byl snímek pořízen. První tři soutěžící se mohou těšit na věcnou odměnu, všechny dobře zdokumentované nálezy pak také na dílčí jedničku z biologie. Dokumentování může pokračovat dále také v dubnu a květnu, AOPK sleduje nejen výskyt obojživelníků v našem regionu, ale také kritická místa, kde zahynou tito tvorové na silnici pod koly aut. Všechna tato pozorování jsou velice cenná a budou zpracována.
Co a kam tedy poslat? Fotografie (maximálně 3) obojživelníka, jednu celkovou fotografii lokality (místa výskytu) a výřez z mapy (nejlépe mapy.cz). Těchto několik souborů pošlete jako přílohu mailu, ve kterém můžete popsat prostředí a okolnosti snímku a můžete zkusit určit i druh. Mail posílejte ze svého školního účtu (tím pádem bude jasný odesílatel) na adresu 2026-zabka@ghb.cz. Jeden autor může zaslat více pozorování.
Dokumentace může vypadat třeba takto:
V tomto případě se jedná mladé jedince skokana zeleného nebo krátkonohého, rozlišení u takto malých žabek je prakticky nemožné. Fotografie byly pořízeny na dvou místech u rybníka Pelhřimáku nedaleko Lipnice nad Sázavou.
Pokud by někoho pozorování a dokumentace ohrožených živočichů a rostlin zaujalo, může se zaregistrovat na portálu https://biolog.nature.cz/biolog/cz nebo si stáhnout mobilní aplikaci BioLOg a zapisovat svoje nálezy do databáze sám. Jedná se o velice záslužnou a užitečnou činnost.
A ještě jedna poznámka – akce je míněna vážně, na nějaké vtípky nebo podvody s pomocí AI není nikdo zvědavý.
Na seriózně zpracované nálezy se těšíme!
Obojživelníci obecně
Obojživelníci (tedy žáby a čolci) jsou významným indikátorem změn životního prostředí, ke kterým dochází necitlivou činností lidstva, zejména v posledních několika desítkách let. Živočichové, kteří byli běžní před 50-70 lety, se v současnosti vyskytují v mnohém menším počtu nebo je nelze zastihnou téměř vůbec. Většina obojživelníků je dnes zákonem chráněna a patří mezi silně až kriticky ohrožené druhy. Pokud to půjde stejným tempem dále, za několik dalších generací už se nebudou vyskytovat vůbec. Je alarmující, že tvorové, kteří obývají zeměkouli už několik set miliónů let, budou možná vyhubeni „moderně žijícím“ lidstvem. Sám člověk by problém nebyl, před 100 – 200 lety bylo obojživelníků (a nejen jich) zřejmě asi stejně jako před třeba 5000, 50000 nebo miliónem let. Problémem je změna životního prostředí a rapidní úbytek vhodných biotopů, ve kterých mohou obojživelníci žít a rozmnožovat se.
Obojživelníci na Vysočině
V obojživelnících žijících na Vysočině není těžké se vyznat, vyskytuje se jich zde jen zhruba deset druhů, tedy ideální počet pro rozlišování a poznávání i pro začátečníky. Rozdělují se na bezocasé (žáby) a ocasaté (čolci a mloci). První se objevují po zimním spánku v přírodě žáby (navíc jsou větší a nápadnější), čolci vylezou až později a zraku pozorovatele uniknou snadněji. Největším žabím otužilcem je skokan hnědý, který je ochoten ze svého zimoviště vylézt i v případě, kdy jsou na rybníku ještě zbytky ledu. Také se jako první z žab rozmnožují. Velice brzy už v březnu se objevují také malincí (sotva 2cm) roční skokani zelení, ti starší se ukážou až o několik týdnů později. Během dubna už je možné běžně pozorovat a také zaslechnout ropuchy obecné, rosničky zelené a vzácně i blatnice skvrnité. Nápadné mohou být v jarním období rozmnožování snůšky žabích vajíček, hlavně skokanů hnědých a ropuch obecných. Až překvapivě silné jsou zvukové projevy některých žab, zejména noční koncerty drobné rosničky zelené a za slunných dní neúnavné kvákání skokana zeleného, krátkonohého a skřehotavého.