Těsně před jarními prázdninami se uskutečnil další benefiční koncert, do jehož přípravy se zapojili studenti téměř všech ročníků našeho gymnázia. Dopoledne předvedli svůj program s lehkou nervozitou spolužákům, večer pak už suverénně početnému publiku z řad veřejnosti. Máme velkou radost z toho, že jsou ochotní věnovat svůj volný čas a nemálo úsilí, aby pomohli dobré věci. Dojem z koncertu byl tak silný, že se jeden z diváků rozhodl podělit o svůj zážitek: To máme v Brodě šikovné děti!
5. března tohoto roku zažil nabitý Smetanův sál Staré radnice zajímavý večer. Studenti, jejich rodiče i pedagogové uspořádali komponovaný večer jako benefici pro Hematologicko-transfúzní oddělení zdejší nemocnice. Večer zahájili ti nejmenší, nezbední primáni, kteří si sami prosadili výběr loupežnické písně Pod dubem, za dubem. Sami si vyrobili dvoumetrový dub, aby měli kde číhat a sami se, se vzájemnou pomocí, oděli v příslušné kostýmy („au, ta pytlovina mě kouše – tak si vem tohle – já jsem to zapomněla doma – pučíme ti, to dáme“) a oloupením části dopředu informovaného publika přispěli do benefičního vstupného. Paní třídní jen jistila situaci klavírním doprovodem. Další čísla byla už vážněji pojatá. Některé kousky byly přednesové skladby, které si studenti přinesli z místních uměleckých škol, aby předvedli svou píli i výsledek pedagogického vedení svých učitelů. Většinu čísel tvořila ovšem komorní seskupení různého obsazení, dua, tria i kvarteta. Slyšeli jsme klarinet se saxofonem, čtyřruční klavír, klavírní trio (housle, cello, klavír), další trio s příčnou flétnou a violou, sólové housličky s klavírním maminčiným doprovodem, robustní saxofonové kvarteto nebo duo velkých bicích souprav… kompletní seznam skladeb a interpretů si jistě laskavý čtenář najde v programu. I výběr skladeb a jejich secvičení byl v převážné míře dílem samotných studentů. Bylo možno zaslechnout povzdech gymnaziálních učitelů: „jo, tyhle parníky poslouchám z vedlejší hudebny o velkých přestávkách celý týden“. Zazněly melodie populárních písní, vlastní tvorba i náročné skladby hudební historie, zněla Metallica vedle Chopina. Rodina Štefáčkova předvedla, jak může vypadat domácí muzicírování, že i profesionální hudebníci mohou doma zpívat se svými dětmi jednoduché písničky za doprovodu houslí a flétny, kontrabasu a trochu komických ukulelí. Večer vygradoval vystoupením Okrouhlického komorního orchestru, který v netradičním, ale akusticky zajímavém obsazení zahrál úpravu metalové balady. Večer krom hudby obsahoval i pěkné vystoupení výrazového tance, dojemnou recitaci a velmi poutavé konferování studentíka Mikeše. V závěru pronesla pár slov i paní primářka Lakomá, která převzala symbolický pytel s vybraným obnosem, poděkovala a pěkně vysvětlila práci transfúzního oddělení i účel, k jakému budou peníze použity. Na zástupce gymnaziálních pedagogů zbyla jen tečka v podobě dokonalé hudební klauniády. Paní učitelky Hamaričová a Fejtová prokázaly nejen pracovitost a organizační schopnosti, ale i schopnost si ze sebe udělat legraci. Posluchači se rozcházeli domů s radostí v duši. Nešlo o excelování v náročných skladbách, i když bez technické průpravy v hudebních školách by to jistě nešlo. Studenti hlavně ukázali schopnost rozdávat radost a též spolupracovat na společném díle. Mezi odcházejícími posluchači bylo možno opakovaně zaslechnout stejnou myšlenku, použitou v nadpisu tohoto ohlédnutí.
