V souvislosti s oslavami 290 let od založení školy je žádoucí slavnou a pestrou historii připomenout. V pátek 17. 10. od 17.00 tak v badatelském centru školy učiní ti nejpovolanější, historik Michal Kamp a editor posledního almanachu Aleš Říman. Pro potřeby tohoto webu zveřejňujeme následující text:
5. listopadu roku 1735 zasedlo prvních 50 studentů do lavic tzv. Carolina v tehdejším Německém Brodě. Započala se tak historie jednoho z nejstarších gymnázií v České republice. Tomuto slavnému začátku však předcházelo nesnadné jednání německobrodských měšťanů s císařským úřednictvem.
Na počátku 18. století byla v Německém Brodě pouze jedna městská škola poskytující základní vzdělání. Za vyšším vzděláním museli studenti odcházet do jiných měst. Nejbližším takovým učením bylo jezuitské gymnázium v Jihlavě. Německobrodským došla trpělivost a rozhodli se, že situaci změní zřízením gymnázia ve vlastním městě. Lví podíl na tom, že rozhodnutí se proměnilo v čin, měla vážená německobrodská občanka, vdova po císařském rychtáři, Kateřina Barbora Kobzinová. „(…) v tomto král. městě Německém Brodu velmi veliká chudoba jest, takže mnohý spoluměštěnín pro nedostatek syna svého, ačkoliv dosti schopného, studírovati nechat nemůže, já ale z obzvláštního vnuknutí i tomuto nějak pomocti, a aby mládež v ctnostech, pobožnostech a umění prospívati, tudy ale jméno Páně pochváleno a sláva boží zvelebena a rozmnožena býti mohla, tehdy tomu chci a na fundaci dvou světských duchovních osm tisíc zlatých r. levituji a odkazuji (…)“ Takto Kateřina ve své závěti z r. 1730 osvětluje konkrétní okolnosti, jež souvisely se založením gymnázia.
Štědrost Kateřiny Kobzinové a následující pětileté úsilí německobrodského magistrátu, jenž se stal vykonavatelem poslední vůle, by vyšlo naprázdno, kdyby do věci nebyli vtaženi bosí augustiniáni, kteří se ve městě usídlili roku 1674. Ti poskytli peníze potřebné na dofinancování projektu i vzdělané kněze, kteří se měli ujmout role učitelů. A tak v srpnu 1735 došel do Německého Brodu pergamen s podpisem a pečetí tehdejšího císaře Karla VI. Svým listem císař povoloval zřízení latinských škol ve městě. Slavnostní otevření 4. listopadutéhož roku nemohlo být jiné než působivě okázalé. První budovou školy se stal chatrný dřevěný domek postavený na místě dnešního Kolumbária. Již roku 1737 bylo gymnázium rozšířeno o další dvě třídy, pročež se škola stěhovala do tzv. hustiřanského domu č. p. 27 (na místě dnešního Pivovarského hostince Rebel). V tomto období (v letech 1762-1766) navštěvoval gymnázium Josef Dobrovský, v dospělosti nejvýznamnější český osvícenec, buditel, jazykovědec a historik.
V rámci školských reforem nařídila Marie Terezie roku 1778 zrušení gymnázia a jeho proměnu na hlavní školu. Latinské školy dle osvíceneckého názoru odčerpávaly příliš mnoho sil praktickým povoláním. K obnovení gymnaziální výuky došlo po soustavném úsilí německobrodských roku 1802. Nedostatek učitelů z řad augustiniánů způsobil, že v roce 1807 je zastoupili premonstráti ze Želiva, kteří posléze převzali celý konvent. Do opravených prostor kláštera bylo gymnázium přestěhováno roku 1815, jelikož bývalou školní budovu koupil královský solní úřad a později pravovárečné měšťanstvo. V klášterních prostorách se kromě jiných vzdělávali studenti, kteří se posléze pamětihodně zapsali do české literatury (František Jaromír Rubeš, Ladislav Quis), hudby (Bedřich Smetana), umění výtvarného (Jan Zrzavý) i širších kulturně-politicko-společenských souvislostí (Karel Havlíček Borovský).
První vzpomínkové oslavy se konaly při příležitosti 150. výročí založení školy r. 1885, kdy mimo jiné vyšel první almanach gymnázia. Téhož roku převzal školu do své péče stát, který však nadále využíval služeb želivských řeholníků. Poslední zvonění v klášterní budově se ozvalo v říjnu r. 1908. Poté se gymnázium přestěhovalo do nové budovy (dnes ZŠ Štáflova) postavené na místě původní klášterní zahrady. Také v této budově zasedla do lavic řada žáků, kteří v budoucnu významně ovlivnili společenský život jako třeba Josef Toufar, kněz umučený v souvislosti s tzv. číhošťským zázrakem, významný nakladatel a spisovatel Jaroslav Fikar nebo opat želivského kláštera Bohumil Vít Tajovský.
Oslavy dvoustého výročí založení gymnázia r. 1935 přesáhly svým rozsahem podobné akce a vzbudily velký ohlas daleko za hranicemi regionu. Slavnostní akademie, obsáhlá výstava a výpravný almanach: Vše přispělo k prezentaci školy a posilovalo hrdost jak studentů a učitelů, tak německobrodských občanů.
Každodenní život brodských studentů i učitelů pochopitelně mocně poznamenala druhá světová válka, krátké intermezzo tzv. třetí republiky i nástup komunistického režimu. Školské zákony a reformy v letech 1948-1969 způsobily přeměnu osmiletého gymnázia na čtyřleté a od r. 1953 i výmaz označení gymnázium z názvu školy. Gymnaziální vzdělávání bylo přesunuto do budovy základní školy v parku a začal se používat název Jedenáctiletá střední škola a roku 1960 Střední všeobecně vzdělávací škola a ZDŠ V Sadech. K úplnému osamostatnění Střední všeobecně vzdělávací školy došlo roku 1963. V následujícím roce proběhlo poslední stěhování. Pro potřeby školy byla uvolněna 1. budova ZDŠ Štáflova. Také v této době školu navštěvovala řada studentů, kteří se v budoucnu nesmazatelně zapsali do širšího povědomí jako třeba grafik a typograf Bohuslav Blažej nebo fenomenální hokejisté Jaroslav a Jiří Holíkovi.
V uvolněné atmosféře konce 60. let se mohla škola přihlásit ke svému čestnému názvu Gymnázium Karla Havlíčka Borovského, kterým se však mohla pyšnit pouhý rok (1969). Normalizátoři jméno svobodomyslného rebela v názvu školy nahradili do té doby nepříliš známým ultralevým radikálem z první polovice 20. století Vratislavem Šantrochem.
Stoupající počet studentů, a tudíž i potřeba nových učeben a kabinetů byly hlavními důvody zahájení výstavby rozsáhlé přístavby, k jejímuž slavnostnímu otevření došlo v roce 1982.
Velké oslavy proběhly v roce 1985 při příležitosti 250. výročí založení gymnázia. Škola v té době patřila k respektovaným vzdělávacím ústavům, jejíž absolventi zdárně zvládali studium na šech typech vysokých škol, zejména v oblasti přírodních věd se gymnázium těšilo výborné reputaci.
Tím už se však dostáváme k přelomovému roku 1989. Studenti zdejšího gymnázia se spontánně přidali k občanům vyjadřujících svou vůli změnit společenskou atmosféru v masových protestech a svým dílem tak přispěli k „sametovému“ konci komunistického režimu. V roce 1990 došlo k rozšíření výukových programů o osmileté studium, posléze bylo k nové budově přistavěno další patro a škola od města Havlíčkův Brod získala budovu v Kozí ulici.
V roce 2010 se velkolepě oslavovalo 275. výročí založení školy. Trvalým výsledkem této připomínky se stal Almanach gymnázia Havlíčkův Brod.
Dnešní gymnázium je hrdé na slavnou tradici a chce na ni odpovědně navazovat v bouřlivě se měnící současnosti. Výsledky státních maturit dlouhodobě řadí naši školu k nejlepším v regionu. Na vysoké školy odchází přes 90% absolventů, kterým se dobře daří i na těch nejprestižnějších a nejrespektovanějších z nich. Samotná škola a výuka v ní pak právě v odpovědi na turbulentně se měnící dobu prochází řadou systémových změn: Gymnázium Havlíčkův Brod chce být nejen učilištěm s obdivuhodnou tradicí, ale i školou, která své žáky odpovědně připravuje na aktuální a náročné výzvy současnosti.
Fotografie zachycuje výuku v roce 1985 s nezapomenutelným zástupcem ředitele Miloslavem Vondrou.