Reynkovsky osamělý statek u lesa, v baladické krajině blat a rybníků, nás opět na týden objal do své náruče. Mezi bílými zídkami, za bránou stavení Malířovny se usadil na chvíli svět Bohuslava Reynka. Z něho jsme letos čerpali drahocené náměty při vytváření grafik.

V neděli 27. 5. 2012 jsme se tradičně sešli s „vrchlabáky“ (9 studentů pod vedením výtvarníka J. Salveta) a vyrazili na Lipnici. K tomuto vysněnému místu zamířilo i auto naplněné pomůckami na grafiku, nad kterými kraloval hlubotiskový lis - satinýrka. Jen jsme se ubytovali, už na nás čekali měděné destičky na grafiku (plotny), dychtíce po vyleštění. Každý si vybral tu svou, vybrousil a pěkně jí srazil hrany (fazety). Po setmění nám prosvítil tmu projektor a v improvizovaném kině nás osvítily grafiky Bohuslava Reynka.

V pondělí jsme se vydali právě na místo, kde grafiky a verše vznikaly, do Petrkova. Nová stezka Bohuslava Reynka nás zavedla až k slavné tvrzi a bratři Reynkové až do „modré místnosti“ k ztichlým vzpomínkám na tatínka. Provázeni šestnácti kočkami jsme črtali Reynkův svět magické zahrady a okolí statku. Hlad hrdlo hladové nám svírá, Pane, nedávej nám štíra, dej nám pstruha..., to jsme si šeptali cestou z Petrkova na Rybářskou baštu v Brodě, kde na nás čekali čerství pečení pstruzi. Oblaků cáry po cestě domů nakonec přinesly deštivou apokalypsu, ve které jsme docestovali zpátky na Malířovnu. Dokončování skic a film před spaním uzavřel první „inspirační den“.

Ledva nám úterní studentská „snídaňová služba“ donesla jídlo, rozseli jsme se po statku a okolí k dotvoření skic ke grafice. Stařičký gramofon zněl lukami, když pod našima rukama ožívaly detaily starých stavení a přírody, motivy, které měl Reynek tak rád. Odpoledne se už Malířovnou měděně zaleskly „plotny“, v jejich zrcadlech už tužka rýsovala převrácené obrazy motivů. S kolegou jsme předvedli, co dovede pestrá výbava našich grafických nástrojů, ruletky, moletky, skobliny, jehly, šábry, jména jak ze scifi románů, a nakonec roztočili satinýrku k ukázkovému tisku. Úterní tvorbu uzavřelo mystické čtení (kolega Říman a pan ředitel Bouchal) z Reynkovy poezie, a jak jinak, než u staré pece.

Středa – rytí je třeba, a tak se tento den po plechu roztočily válečky rulet, rozhoupaly jehly skoblin a na plotnách se zaleskly „Reynkovské motivy“. První nátisky ukázaly černě prožíhané stromy, detaily stavení, půl černý půl bílý rozpitý svět suché jehly. Mladé grafiky povzbudila jistě i vůně grilovaných kuřátek. Středeční den uzavřela milá návštěva kastelána hradu Lipnice a jeho manželky.

Rána na Malířovně tikají tichem bez spěchů a tak jsme i ve čtvrtek v klidu vstali do „tiskového dne“. V miskách plavaly připravené tiskové papíry, statkem zavoněla měditisková barva, fermež a nastříhaná juta s organtýnem již čekaly na první dotyk s „plotnami“. A potom? Velmi jednoduché, tisklo se až do sedmi hodin, z práce nás vytrhl jen oběd, který nám již podruhé uvařila hodná paní Takáčová. Před soumrakem už se stodola zaplnila šňůrami, kde se na kolíčkách sušily autorské tisky suchých jehel. A že to byla sklizeň velmi dobrá, urodilo se! Myslím, že pan Reynek by měl jako zemědělec i geniální grafik radost. Čtvrtek byl také ve znamení setkání účastníků ze tří uplynulých ročníků družebních kurzů, staré vzpomínky připomněl studentům film a fotografie z minulých setkání.

A je tu smutný pátek, balení, nakládání satinýrky a svátosti tisků, gramofon naposledy přehrkal Beatles ... Loučí se s námi stará lucerna, oprýskané zdi, praskající oheň, zprohýbaný kaštan a ptáci, mouchy, sirky, ovce, mlhy ... celý svět Bohuslava Reynka, ve kterém jsme byli osamělými poutníky.