Logo GHB
Ikona - FacebookIkona - BakalářiIkona - Studentský parlament
Obrázek nic  


Vítejte na webu Gymnázia Havlíčkův Brod

  • úspěšně fungujeme 281 let, máme na co navazovat
  • výsledky studentů nás řadí k nejlepším školám v regionu
  • formujeme samostatné a svobodné jedince, kteří se zdárně uplatní v současné společnosti

280 let GHB


Gymnázium Havlíčkův Brod otevírá pro školní rok 2018/2019 dvě třídy čtyřletého cyklu (60 uchazečů z 9. tříd) a jednu třídu osmiletého cyklu (30 uchazečů z 5. tříd). Čtěte více o průběhu přijímacího řízení a o přípravném servisu, který v této souvislosti nabízíme.

Sportovní kurs Vltava 2011 očima instruktorů, frekventantů, aneb strašlivé pojednání
23. 09. 2011 (2721 přečtení) | Autor: PhDr. Hynek Bouchal, Ph.D. | Rubrika: Projekty a exkurze |
Tiskni článek Sdílej!

Ve dnech 5. – 9. 9. 2011 se studentky a studenti septim a třetího ročníku našeho gymnázia měli možnost zúčastnit sportovního kursu zaměřeného na vodní turistiku, záchranu a metodiku vedení vodáckých kursů pro dětské skupiny. Předem stanoveným smělým cílem bylo sjet řeku Vltavu z Vyššího Brodu do Boršova nad Vltavou, což činí cca 70 km plavby. 33 frekventantů kursu, čtyři instruktoři, jeden lékař a technický servis zajišťující pan Zdeněk Prodělal prožili v tomto týdnu díky ne zrovna příznivému počasí opravdový, ryzí outdoor, ale přestože museli čelit zimě a vodě ze všech stran, prožili dle ohlasů týden, na který se nezapomíná.

Následující sled zážitků samotných účastníků přiblíží laskavému čtenáři průběh kursu výmluvněji, než kdybychom se ho snažili suše rekonstruovat. A jestliže tyto ohlasy vyznívají do jednoho pozitivně až nadšeně, potom je nutno poznamenat, že nadšení panovalo i v instruktorském sboru, jehož členové zejména za poněkud dobrodružnější pondělí před všemi plavci dodnes na chodbě školy hluboce smekají!

Posledním textovým fragmentem je pak anonymní zlomek zjevně rozsáhlejšího rukopisu ozdobeného řadou pozoruhodně mastných iluminací, který bude tvořit obraz celého kursu pro věky budoucí, neboť jde dle našeho názoru o literaturu tak výsostnou a ryzí, že by v tom byl čert, kdyby to nebyla všecko pravda a všecko se to nestalo.

Nyní už ale dejme slovo avizovaným studentským ohlasům:

Vodácký kurz byl jedním slovem prostě super. Jak sjíždění vody, bezpečnost i ostatní zábava byla perfektní. Středeční výlet do Českého Krumlova, úžasné „přednášky“ i teambuildingové hry paní učitelky Kučírkové se mi moc líbily. Myslím, že si všichni užili spoustu legrace. I přes chvilkové nepřízně počasí na tento skvělý bezchybný týden nikdy nezapomenu.

Na nudu prostě nebyl čas!!!

Ráïa Sochorová, 3.ročník

Když jsme se 5. září sešli brzy ráno na vlakovém nádraží, měla jsem strach, neboť se jednalo o mojí vodáckou premiéru. Po pár hodinách jsem ale zjistila, že se není čeho bát a že mám před sebou týden plný zábavy a skvělých zážitků. Učitelé měli připravený výborný program, za což jim patří velké díky. Déšť, který nás občas provázel ať už na suchu nebo na vodě, nebyl sice nejlepším společníkem, ale ani to nás neodradilo a sportovní kurz jsme si užívali s úsměvem. Vodácký kurz, kterého jsem se zúčastnila, byl opravdu vydařený. Sešla se skvělá parta lidí, takže dobrá nálada panovala po celou dobu outdoorového týdne.

Aneta Honzárkova, septima A

Vodácký sportovní kurz pro měl jednou velkou novinkou. Nikdy předtím jsem na vodě nebyla, ale hned jsem si tuto aktivitu oblíbila. Nepluli jsme náročným tempem, takže i ti slabší a ne tak trénovaní z nás to na kánoích zvládali. Užili jsme si spoustu legrace, ať už na hladině Vltavy nebo při návštěvě kouzelného Českého Krumlova. Líbilo se mi iodpoledne plné různých teambuildingových her, které si pro nás paníučitelka připravila. Jsem ráda, že mi bylo umožněno získat tuto novouzkušenost a kdykoliv budu mít příležitost opět sjíždět nějakou řeku, nebudu váhat.

Kateřina Kadlecová. septima A

Dle mého názoru se vodácký kurz velice vydařil. Počasí nám zpočátku moc nepřálo, ale poté se vyjasnilo a Vltava se mohla sjet bez sebemenších problémů. Na tomto kurzu se žáci obou septim a třetího ročníku také více seznámili, a to díky společným hrám. Co se týče samotného sjezdu řeky, snad nikomu nedělal problém, i když se pár posádek občas pěkně vykoupalo. Jezů jsme sjeli celkem 12 bez větších komplikací. Lepší učitelský a instuktorský dozor jsme si přát snad ani nemohli, celý týden jsme s nimi výborně vycházeli, za což jim patří velké díky. Na závěr bych chtěl dodat, že bych si s chutí podobný kurz znovu zopakoval.
Adam Karas, septima A

Od 5.9 do 9.9 žáci Septim a třetího ročníku absolvovali dobrovolný vodáckýkurz. Osobně jsem měl to štěstí se tohoto skvěle organizovaného outdoorovéhovýcviku zúčastnit. I přes nepřízeň počasí vše probíhalo, jak mělo a chtěl bych poděkovat všem zúčastněným, především učitelům, za nově nasbíranézkušenosti do života a skvělý týden plný sportu, vody a přátelství.

Jakub Fikar, septima A

Zděšené výrazy profesorů, zoufalost v očích studentů a 20 mm srážek... tak to byl první den na vodáckém sportovním kurzu GHB. Čekal jsem, kdy se psychika lidí začne hroutit jako malé domečky z karet, ale všichni vydrželi a zdárně dojeli až na místo určení. (Rožmberk) I po tak náročném dni však byli studenti a překvapivě i profesoři plni elánu a energie. Ráno jsme se probudili do krásného slunného dne a morálka stoupla minimálně o 300%. Plni nadšení jsme nasedli do lodí a vypluli. Vše šlo lépe a lépe. Večer příjezd do Českého Krumlova, ráno "fajnová" rozcvička ve vojenském stylu a návštěva výše zmíněného historického města. Zbylé dva dny kurzu vládla i přes pošmourné počasí skvělá nálada, a i s menšími problémy a "zanedbatelnými" ztrátami jsme dojeli do Boršova nad Vltavou a zakončili tak naše vodní putování. Tento sportovní kurz byl můj nejspíš nejlepší zážitek na GHB (a že už sem toho tam zažil dost). Rád bych si ho zopakoval, avšak tuším, že to nejspíš nebude možné. Doufám tedy, že alespoň ročníky, které přijdou po nás, budou mít možnost se podobného kurzu zúčastnit, a zakřičet si své vodácké "AHOJ!" :-

Vojtěch Mergl, septima B

Ačkoliv pondělní počasí nebylo uplně ideální, vodácký kurz byl jedním z nejpovedenějších výletů vůbec. Team-buildingové hry nebo různé aktivity nemohly chybět, stejně tak ani večerní zpívání s kytarou nebo ranní rozcvička. Těch pět dní na Vltavě plných pádlování, úspěšně sjetých jezů, smíchu a hlavně skvělých zážitků se mi zaručeně vrylo do paměti a klidně bych si je zopakovala.

Eva Kohoutová, septima B

Sportovní kurz-voda byl zatím nejlepší výlet, který jsem na GHB zažila. Byl to velký zážitek a moc se mi to líbilo. Klidně bych jela znovu.

Tereza Jungvirtová, 3.

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Následující fragment rukopisu byl nalezen v září L. P. 2111 Václavem Hankou nejmladším zcela zapomenut a obklopen labyrintem pavučin v oprýskaném a opuštěném železničním voze, který je registrován jako dosud plně provozuschopný pod číslem tři jedničky padesát a je součástí majetku společnosti České dráhy dvaadvacátého století. Vůz stál na zcela zjevně slepé koleji na půl cesty mezi Kardašovou Řečicí a Horní Cerekví. Jak se zde text ocitl, vědí jen samy dráhy a jejich čestný předseda, zlý černokněžník Zababa.

Jakkoliv jde zjevně o text nedokončený a stylově rozkolísaný, šitý horkou jehlou, psaný rozklepanou rukou, nepevný ve svém světonázoru a i jinak vulgární až neotesaný, dovolujeme si jej otisknout v plném znění a bez cenzury, neboť jde o cenný a zaručeně pravý pramen poznání dilemat života běžného studenta počátku minulého věku[1] a hloubky morálního úpadku tehdejších podučitelů, dnes již plémě naštěstí zcela vyhynulého, neboť jiných než pedagogických fakult již v naší zemi není. Rukopis byl označen jako vyšebrodsko-rožmberský a okamžitě zaevidován do katalogu našeho úspěšně rozprodaného a rozkradeného Památníku národního písemnictví.

Laskavý čtenář nechť čte tedy předložený text pozorně a se zatajeným dechem, neboť jak říkali staří latiníci bezprostředně předtím, než byl latinský jazyk moudrým nařízením ministerstva školství sloučen s uzeným vepřovým jazykem s křenovou omáčkou: Historia magistra vitae!

Dejte pozor, milé děti, rozprávka sa počíná:

Strašlivé pojednání o Expedici Extreme Outdoor

(uspořádáné pod krycím jménem

Sportovní kurs Gymnázia Havlíčkův Brod Vltava 2011)

aneb Co vyplavila velká voda, Tichá voda břehy mele, Voda má popelem posypané vlasy, Zahrajem si domino, proměň vodu ve víno

čili Ze zápisníku vodáckého instruktora:

Zatímco běžně bývá měsíc září ve znamení opětovného šťastného usednutí do školních lavic na deset měsíců nepodmíněně, úvod toho letošního je pro hrstku větroplachů a dobrodruhů hrubého zrna, kteří si ze zcela neznámých důvodů říkají učitelé, motivován navýsost rozdílně. Rozhodli se totiž - prý pro radost a poznání - vypravit do divukrásných jižních Čech, proplout stříbroskvoucí pěny matky všech českých, zpívající Smetanovy Vltavy. Bylo jim to tak významně doporučeno z Výzkumného ústavu pedagogického. Chystané a ostře sledované pilotní sloučení naší školy s rybářským učilištěm v Třeboni bude prý o to méně bolestné, čím blíže budou mít naši studenti k vodě a rybám, zejména kaprovitým. Kurs je naplánován v termínu 5. – 9. 9. 2011 a dá-li Bůh, po nedělní mši horlivě korumpovaný kolegou Seckým, každá voda jednou steče dolů, a zatímco se Stázina dostane Kubovi za ženu, vyplaví nás zpátky doma. Kronikářem a nástěnkářem výpravy jsem byl na poradě předmětové komise outdoorových sportů jmenován já, podučitel Mgr. ………[2]. Za tímto účelem mi bylo uloženo hlavní velitelkou a diktátorkou výpravy, Mgr. Kučírkovou, rozenou Knobovou, nenápadně uzmout v kopírce silný svitek papírů a po celou dobu cesty psát její podrobnou historii. Vojenský dril, tolik potřebný pro zdravý morální růst dnešní mládeže, pak bude mít na starost rotmistr Jaroslav Babka. Vzhledem k tomu, že prošel zahraničními misemi, o jeho pedagogický potenciál nemám strach. Učitelem, který bude se studenty na oko kamarádit a tahat z nich tolik důležité informace, pak byl na poradě v poměru 4:1 demokraticky zvolen Mgr. Josef Secký, Ph.D.

Zatímco si balím vše důležité a nemohu najít učitelský zápisník a pytlík na cvičky, jako by se mé obavy z vody v podvědomí zhmotnily a zaplavily vnější svět. Zvoní sousedka. Voda prosákla skrze strop. Zvoní sousedka sousedky. Voda prosákla i skrze sousedčin strop. To přece nemůže být ode mne. Jak se zastavuje voda prýštící z podvědomí? Sigismunde Freude? Je to zlé znamení? A proč se mi zdálo o vlaku, který nikde nestaví, poněvadž vůbec nejede (hudebním podkladem této noční můry je pochopitelně ona dementní melodie od Olympicu)? A co na to Jan Tleskač?

5. 9. 2011

Ostrý střih. Zaspal jsem. Všichni kolem mne se mi smějí. Jen počkejte, milánkové, až přijedeme zpátky domů, budu zase podučitelem a všecky Vás vyzkouším, přestože Vás neučím, nějaká cestička se najde vždycky.

Sen se nevyplnil. Vlak dojel na místo určení právě ve chvíli, kdy začalo příšerně pršet. Provokativně si pobrukuji svou oblíbenou píseň Prší krásně od Petra Rezka a záhy si získám u studentů respekt a mnoho cizokrajných jmen

Plujeme nebývalou rychlostí, takže si méně bystří ani nevšimli, že voda zlověstně stoupá. Ti, kteří pluli dnem vzhůru, si pravděpodobně všimli. Chvíli jsme se jim s kolegy srdečně smáli, ale na naléhání kolemjdoucích záchranářů a hasičů jsme je po chvilce váhání z vody vylovili téměř neporušené. Rozjařeně se na nás smáli a jejich promodralé rty zářily nadšením.

Bohužel jsme dnes měli před sebou pouze krátký úsek, nějakých 11 kilometrů. Navíc kvečeru, v Rožmberku nad Vltavou, přestalo znenadání a k mému velkému rozladění pršet tak nečekaně, že veškerá fuška s rozřízlými celtami studentských stanů patrně přijde vniveč.

Připojil se k nám jakýsi pan Prodělal a přes mé soustavné protesty studenty nechutně hýčká neuvěřitelným množstvím chutného jídla a teplým čajem. Divnej chlap. Taky tu máme lékaře. Jmenuje se příznačně – Kašpar. Kučírková s fanatickým výrazem v očích právě ve stanu za svitu hromničky kreslí mapu zítřejší plavby a losuje z klobouku slabší jedince, kteří zítřek nepřežijí. Secký plní zadání beze zbytku a s marně skrývaným odporem se na oko kamarádí již téměř se všemi studenty. To je teda cirkus, vážení. To jsou kšefty…

Buch, buch, buch na vrátka! Co je?

6. 9. 2011

Zpočátku to vypadalo opětovně na příjemný den. Nad ránem mi přimrzla ruka k tužce bonzačce a na noční hlídce, při níž jsem měl za úkol od své velitelky K. narušovat potenciální důvěrnosti mezi frekventanty kursu, jsem bloudil v příšerné mlze tak dlouho, že jsem omylem zabloudil do přilehlé restaurace. Ačkoliv byla přilehlá, nic nemravného se v ní, bohužel, nedělo.

Můj počáteční optimismus co do počasí ovšem zhasl jak svíce o deváté, kdy vysvitlo slunce, které nechutně svítí doposud. Pokusil jsem se tedy alespoň horovat pro romantickou rozcvičku v příjemně ledových a rozkošně zahnědlých vodách rozvodněné Vltavy (veterán z Iráku se ukázal mým nadšeným spojencem), ale byl jsem trapně umlčen nejapnými nářky a nezbylo mi, než se spravedlivě urazit, abych těm studentíčkům ukázal, zač je toho na gymnáziu loket.

Celým instruktorským sborem pulsuje zklamání, že se včerejšek obešel bez viditelných úrazů, tedy nepočítám-li zlomenou protézu nehtu ukazováčku levé ruky studentky Kadlecové Kateřiny, kterou se bohužel nepodařilo dohledat ani četě narychlo sjednaných obětavých profesionálních potápěčů. Doktor Kašpar je z nedostatku pacientů sklíčený natolik, že tajně pajcuje jogurty k snídani projímadlem řka, že jde o spravedlivý trest za obžerství, kterého se tu studenti dopouštějí.

Kolem jedenácté odplouváme a plavba probíhá odporně snadno. Na tvářích studentů se objevují úsměvy, což svědčí mimo jiné o tom, že výchovně-vzdělávací prvek výrazně pokulhává. Strach se studentům do tváří vrací až na dvou jezech před Českým Krumlovem, na kterých se ovšem přes veškerou snahu našeho instruktorského týmu nic zlého nepřihodí.

Večer mám službu. Konečně!!! Krvelačně brousíme s kolegou Seckým kolem studentských ubikací a jakýkoliv náznak pohybu po osmé hodině večerní tvrdě trestáme ranami obuškem a nucením k sólovému zpěvu a tanci. Několika studentům jsme výchovně odebrali veškeré tekutiny zakoupené za nemalý peníz, a abychom zkontrolovali, zda neobsahují alkohol, před jejich očima jsme je vypili. Při hloubkové kontrole dívčích pokojů jsme ze stejného důvodu zabavili oční kapky a kapky proti rýmě, jejichž příchuť je ovšem skandální a je evidentní, že jsou vyráběny bez přihlédnutí k povinnostem pedagogických pracovníků.

V deset večer je ze všech pokojů slyšet hlasitý pláč, který je mým uším tou pravou rajskou hudbou. S teplým, hřejivým pocitem v srdci, že se výchovně-vzdělávací prvek zase v zem naší navrátil, lide, navrátil, usínám a slastně chrápu, čímž dodávám basy a rytmiku dětskému nářku, linoucímu se všude kolem. Kam se hrabe Stamic… Kučírková hází po celou noc šipkami do portrétů frekventantů. Kdo to schytá nejvíckrát, pojede zítra domů. Secký sepisuje hlášení, na základě kterého budou uděleny důtky třídního učitele a neexistujícího ředitele. A pak že na světě není krásně!!!

7. 9. 2011

Volný den. Řeklo by se, že to bude ještě větší nuda než v ty dva předchozí, ale chyba lávky. Jedna nemoc z únavy a podchlazení a jedno koleno vypadlé z kloubu toho budiž důkazem.  Domů navíc odjíždějí studenti S. a K., z jejichž papírových hlav nad ránem čnělo nejvíce šipek. Sice trochu protestují, ale Kučírková (rozená Knobová) je neoblomná.

Studenti požadují návštěvu Českého Krumlova. Jsem sice z výchovných důvodů proti, ale když rotmistr B. navrhuje, že bychom se mohli celou cestu na zámek plazit mokrou travou a na území města pak kanalizací, a když odebrala K. všem studentům kapesné,  přestávám oponovat. Cestou navíc vedu výchovně-vzdělávací řeč o historii rožmberského panství, která je přijata s nadšením a dojetím. Někteří sice pláčou tak hlasitě, že se o naši rotu začíná zajímat policie, ale když jim sdělím, že jsme gymnázium na sportovně-branném kursu, a když si všimnou mého účesu, přidají plačícím několik dobře mířených ran pendrekem.

V Krumlově je naštěstí dosti velká zima, alespoň děti nezvlčí. Před zámkem zkontrolujeme naše frekventanty alkoholtesterem s tím, že kdo cosi nadýchá, nebude vpuštěn a bude se muset okamžitě plazit zpět. Nakonec se ale muselo s ostudou odplazit pouze několik Japonců, které kolega Secký nejenže do zámku spravedlivě a didakticky nevpustil, ale ještě jim odebral vstupenky, pasy a videokamery s tím, že pokud se polepší, dostanou je na konci školního roku.

Po několikahodinové prohlídce zámku jsme zjihli do té míry, že jsme několika vybraným jedincům povolili pětiminutový rozchod. Do kempu jsme se vrátili v pochodové formaci a s písní na rtech, a tak je to tak nějak správné!

Odpoledne vyplnily oblíbené branné hry a s nadšením přijaté Mistrovství outdoorového kursu v půlmaratonu pod vedením K. (rozené K.) a překvapivě i kolegy Seckého, který si zřejmě myslí na teplé místo tělocvikáře. Když už to vypadalo, že se po skončení závodu budeme nudit, požádalo nás místní zemědělské družstvo, zda bychom jim nepomohli se sklizní brambor. To bylo dobrovolníků, to bylo radosti, to byl panečku les rukou!!! Ukázalo se, že studenti naší školy jsou mladí a uvědomělí lidé, samozřejmě když chtějí, a když jsou dobře vedeni. Využili jsme lehkosti radostného okamžiku a několika útlým dívkám jsme podstrčili závazek, že až do konce kursu nebudou nic jíst. Trojice Kašpar, Prodělal a Baltazar se závazala, že nebude léčit, nakupovat a stát jako černej vzadu. Byl to krásný podvečer, a kdyby nás v jeho průběhu neobtěžoval místní úchyl, asi bychom se zdejšími domorodci družili dodnes. Jelikož ale nemáme rádi, když nám někdo leze do zelí, zahnali jsme děti i zemědělce spát do bivaků v brázdách a válečný veterán pak úchyla uštval útokem na bodák. Čest jeho památce, svět už bez něj nebude vonět jako dřív.

8. 9. 2011

Již od rána je mi jasno, že dnešní martýrium bude jistotně vyvrcholením celé naší týdenní anabáze. Venku je syrovo a nestvůrně vlhko, schyluje se k dešti a teploměr se nachyluje do oblastí, kde ho my, milovníci měsíce listopadu, vídáme ze všeho nejraději. Již v průběhu vojenské rozcvičky, během které nebohým studentům zmrzl nadšený úsměv na rtech, se s ostatními sadistickými instruktory zvesela bavíme o dnešních plaveckých kratochvílích, kterých si dozajista užijeme v krumlovských jezech dosyta. A také ano. Po úvodním entréé na Rechlích, kde příjemných deset stupňů a chuť a říz vodního toku okusili pouze háčci a háčkyně (pro zvětšení účinku je důmyslně velitelka K., rozená K. nařídila před průjezdem svléci do plavek) následuje proslavená Lyra, Skylla a Charybda Dolního Pošumaví. Děti se na lodích drží umně, pevně a statečně, a to i přes údery pádlem, které jim pod záminkou navádění uštědřuji z okraje jezu, a v neposlední řadě přes neúnavnou činnost rotmistra generála, který skryt za vlnkou s úsměvem vodníka Čochtana žertovně převrací ty, kteří by úskalí jezu mohli náhodou zvládnout. Po krátkém výchovném intermezzu, kdy jsem se rozhodl studentům s pohybovým rozsahem a grácií sobě vlastní předvést průjezd jezem vpřed se zatopenou lodí, proplouváme Krumlovem a blížíme se k zlatému hřebu, ostře sledovanému jezu pod Jelení lávkou, z níž si japonští milovníci utopenců a jiných českých kulinářských specialit pořizují svá nejzamilovanější domácí videa a činí tak z českých vodáků nevědomky hvězdy japonského youtoube. Ačkoliv se nikdo neutopil, mohli být lovci senzací spokojení. A co nových slov se od nadšeně ševelících dítek naučili! A co nových slov se teprve naučili ode mě!!! Protentokrát jsem svého kapitána Nema vypiloval natolik, že proslavený Nautillus by od mého Götze nepoznal ni sebevětší znalec.

Zbytek plavby proběhl bez problémů a výhrad. Děti, značně zkroušené hlady a zimou, přestaly zlobit a povykovat, což musí vždy každý pedagog považovat za malé vítězství. Za zvuků ryčných písní vodáckých instruktorů o kopřivách a kopřivinkách jsme podepluli bošilecký mostek a vpluli do Zlaté Koruny, kde po povinné prohlídce klášterní klausury a večeři o chlebu, vodě, sádlu a cibuli dohnal nás večer.

Náhodně jsme díky neúnavné činnosti kontrarozvědné sítě zachytili zprávu, že jedna z přítomných frekventantek slaví dnes osmnácté narozeniny. Pochopitelně jsme na to zareagovali vyhlášením tak tvrdé prohibice, že by se polekal i proslulý Al Capone a svůj kontraband by raději vyměnil za cukrovou vatu (s námi). Nutno dodat, že studenti jsou po týdnu již tak ztýráni a rozbolavělí, že se ani o nic nepokoušejí a způsobně se věnují deskovým hrám, kanastě, výrobě origami a poslechu a tanci v rytmu našich moudrých proslovů, kterými kurs fakticky uzavíráme (zítra už nás čeká jen nějakých dvacet kilometrů plavby, navíc po proudu…). Slečně H. věnujeme k narozeninám barevné křídy a soustavu pravítek a sledujeme pak s radostí její dojetí mísící se s extatickými výkřiky štěstí. Být pedagogem a vodáckým instruktorem je nevšedně krásné poslání a podaří-li se Vám navíc někoho apriori zhýralého (čti studenty) neúnavným pedagogickým působením mravně a morálně pozdvihnout téměř na svou vlastní úroveň, nesete si pak tato drtivá vítězství v srdci nikoliv jen několik dní, ale celé roky, dekády a ti nejšťastnější z nás pak i celá staletí!!!!

9. 9. 2011

…………………………………………………………                                                     

Na tomto místě byl text (naštěstí) definitivně udolán párky s fazu¾ou. Jaký osud potkal zmíněnou expedici, se můžeme, milí studenti, pouze dohadovat. Každého 5. září v roce nechť je jim však v prostoru našich Spojených kartáčoven a gymnázií provoláno třikrát ahoj a třikrát a dost!

Dne 11. 9. 2111

Budoucí ředitel školy z budoucnosti v. r.

Textovou koláž nalepil: Mgr. Aleš Říman



[1] Pan Hanka přísahal na čest svého prapradědečka, že neví, proč by si takové voloviny vymýšlel (pozn. redakce)

[2] Na tomto místě se objevuje na povrchu již tak dost umolousaného svitku papíru neprostupná skvrna, jejímž původcem byl po detailním laboratorním rozboru vědci neochvějně označen Trenčianský párok s fazu¾ou…

 

voda

voda

voda

voda

voda

voda

voda

voda

voda

voda

voda

voda

voda



svislá čára
Gymnázium Havlíčkův Brod
Štáflova 2063
580 01 Havlíčkův Brod
tel. 569 669 330
ghb@ghb.cz

Zřizovatel školy:
Logo Kraje Vysočina

© Copyright GHB 2016 | webmaster Mgr. Jiří Rojka | design webu Tomáš Koťara