V letošním kalendářním roce se Gymnázium Havlíčkův Brod účastní projektu School as a generator of democratic society, jehož cílem je otevřít školu veřejnosti a zároveň do veřejného dění zapojit studenty v co největší míře. Jak napovídá název, jedná se o mezinárodní aktivitu, která zúčastněným rozšíří obzory také za hranicemi našeho státu.

Projekt vychází z amerického konceptu označovaného jako service learning, tedy volně přeloženo „učení se službou“. Tento přístup poprvé na začátku 20. století výrazně propagovali pragmatisté William James a John Dewey, kteří ve vzdělávání zdůrazňovali praxi a vybízeli studenty, aby se nevěnovali pouze teoretické přípravě na budoucí povolání. Jejich cílem byla formace absolventů, kteří by nejenom absorbovali a zpracovávali informace, ale také si byli vědomi své role ve společnosti a napomáhali tak rozvoji demokracie své země.

Od tohoto záměru se také odvozuje název projektu – škola jako tvůrce demokratické společnosti. Po několikadenní teoretické přípravě v kosovské Prištině, která se uskutečnila v dubnu tohoto roku, vytvořili koordinátoři projektu, Hynek Bouchal a Libor Toman studentský tým, který se rozhodl pro spolupráci s Domovem pro seniory Havlíčkův Brod. Plán projektu dle předem dané šablony je následující: vybraní studenti našeho gymnázia po několik týdnů navštěvují konkrétní seniory, tráví s nimi různé volnočasové aktivity a oni jim za to na oplátku vypráví o svém životě. Získané informace jsou nyní sepisovány a k tisku se připravuje souhrnná kniha projektu „Příběh mého života“.  Tento text sepsaný mj. dle pravidel orální historie bude užitečný všem, kteří budou mít zájem o zpřítomnění každodenního života na Havlíčkobrodsku v druhé polovině 20. a první dekádě 21. století. Zúčastněným studentům poslouží k tomu, aby lépe poznali minulost svého regionu, byli schopni ji zapojit do kontextu tzv. „velkých dějin“ a tuto zkušenost posléze zprostředkovali svým vrstevníkům a dalším čtenářům. Senioři nepochybně ocení, že jejich cenná životní zkušenost zůstane zaznamenaná pro příští generace. Všem účastníkům pak projekt přináší prohloubení vědomí mezigenerační sounáležitosti.

Dva vybraní studenti se společně s Liborem Tomanem v únoru příštího roku následně zúčastní prezentace projektu v bosenském Sarajevu, kde kromě našich zástupců budou také studenti z Polska, Bosny a Hercegoviny, Slovinska či Německa.

Níže přinášíme reflexe studentů, kteří na projektu spolupracují:

Anna Sadílková (2.C):  Na začátku bych neřekla, že mě bude povídání, poslech a celkově scházení se s cizím člověkem tolik bavit. Příběhy a postřehy, které se dozvídám, jsou osvěžením a rozšířením mých obzorů. Zkušenosti, které získávám, se mi určitě budou v životě a komunikaci s lidmi velmi hodit. Nejvíc mne baví dělat společnost někomu, kdo je tak trochu osamělý a vidět, že ho potěší jen to, když ho navštívím.

Zuzana Zadinová (2.C): Do tohoto projektu jsem šla s očekáváním, že se dozvím nějaké informace o historických událostech, které tito lidé zažili a mohou o nich vyprávět z vlastní zkušenosti. Příjemným překvapením pro mne bylo, že jsme se bavili i o dnešní době, například o hudbě, školství nebo internetu. Projekt mi tedy umožnil podívat se na minulost očima někoho, kdo ji prožil, a zároveň se podělit i o svůj názor na přítomnost.

Jan Herman (2.C):  V momentě, kdy jsem potvrdil svou účast na tomto projektu, jsem vůbec nic neočekával. Můj jediný cíl byl zabavit svého přiděleného seniora a možná dozvědět se něco o tehdejších dobách. Nyní jsem až fascinován tím, co mi tento projekt zprostředkoval a s nadšením očekávám každé další setkání, kde se dozvím kvalitní a přesné informace přímo od člověka, který je sám prožil.

Václav Hanusek (2.C): Co jsem od projektu čekal? Zprvu jsem o tom snad ani nepřemýšlel. Člověk si nejspíš vlastní smrtelnost v mladším věku připouští jen málokdy. Já jsem si to uvědomil zde, když jsme si začali s „mým seniorem“ povídat a na příští schůzce jsme se neviděli, protože byl hospitalizován. Každopádně jsem z projektu nadšen, protože jsme si naše hovory, které rozhodně nebyly monotematické, oboustranně velice užívali.

Daniela Vaková (3.C): Důvod, který mě přesvědčil k účasti v tomto projektu, bylo především poznání nových lidí a získání cenných zkušeností. Ze začátku se mi pracovalo hůře vzhledem k tomu, že paní Motlová je uzavřená a nekomunikativní, ale udělaly jsme kompromis a zvolily procházky. S paní Pleslovou se mi pracuje mnohem lépe, jelikož mi povídala o svém mládí a vzpomínala na to, jaké to kdysi bývalo... být mladá, zdravá a nezávislá na vozíčku.

Barbora Šedová (3.C): Na tomto projektu mě zaujala především možnost vidět náhled na svět od osoby z úplně jiné generace. A to se od počátku naplňovalo. Dozvěděla jsem se také mnohé ze života pana Bacíka. Naše rozhovory probíhaly v pohodové a veselé náladě a myslím si, že to je to hlavní. Celá tato akce byla velice přínosná a obohacující.