O pobytu v Německu vypráví paní Alena Konrádová, vyučující hudební výchovy a češtiny na našem gymnáziu a dirigentka pěveckého vystoupení ve Schriesheimu. 

"Členové pěveckého sboru prožili od 11. do 18. října 2019 více než zajímavý týden. Zúčastnili se totiž výměnného pobytu v německém městě Schriesheim nedaleko Mannheimu. Hlavním cílem zájezdu byl slavnostní společný koncert s orchestrem schriesheimského kurpfalckého gymnázia, jenž byl naším hostem v únoru letošního roku. Díky projektu paní Martiny Grohmann navazujeme a prohlubujeme těmito výměnami vzájemné přátelství.

Celý týden byl naplněn nejen pěveckými zkouškami sboru, ale žáci se seznámili s chodem německého gymnázia, a dokonce se zúčastnili i výuky různých předmětů v různých třídách. Velkými zážitky se staly výlety do historického městečka Ladenburg, poznali starobylé studentské město Heidelberg (s fantastickou českou průvodkyní) a nakonec je čekal celodenní výlet do tří set tisícového Mannheimu, aby poznali město, ve kterém působil nejslavnější brodský rodák Jan Václav Stamic.

Vrcholem zájezdu však byl středeční koncert v evangelickém kostele. Téměř celý jeho program se nesl v duchu české hudby, neboť němečtí hostitelé uvedli nejprve 4. větu z Dvořákovy „Novosvětské“ symfonie, poté vystoupil náš sbor s úpravami českých a moravských lidových písní, za které sklidil zasloužené ovace. Následovala 1. věta Sukova klavírního koncertu (opět v provedení německých hudebníků).

V závěru večera spojená hudební tělesa přednesla nejprve českou lidovou „Jede sedlák do mlejna“, poté „Ave verum corpus“ Wolfganga Amadea Mozarta. Koncert vyvrcholil Beethovenovou „Ódou na radost“, kterou zpíval celý kostel. Slova o sbratření lidí se stala více než symbolickou tečkou slavnostního koncertu.

Týden utekl jako voda a nastal pátek, den našeho návratu. Při loučení s našimi hostitelskými rodinami bylo vidět dojetí na obou stranách. Dokonce i nějaká ta slzička ukápla. A vzájemně jsme se ubezpečovali o tom, že se určitě nevidíme naposledy. Snad nejvhodnějším slovem na závěr je citace dvou terciánů – Vojty a Adrianky:

„Přestože jsem odjížděl se strachem, že se nedomluvím a nebudu si s nimi rozumět, vrátil jsem se plný dojmů a zážitků. Moc jsem si to zde užil.“

„Odjížděli jsme s obavami, že jedeme do cizí země, do neznámého prostředí, že se zde nedomluvíme. Byli zde však všichni velmi milí, chápající a vstřícní. Zažili jsme zde mnoho zážitků a vrátili jsme se plni krásných vzpomínek.“