V sobotu 11. září navštívil naše gymnázium japonský velvyslanec Hideo Suzuki s chotí Atsuko. V článku přinášíme fotografie z akce, a především rozhovor se studentkou 2.A Johankou Juklovou, která byla hlavní iniciátorkou celé události.

O tom, jak se stalo, že se japonský velvyslanec do školy vydal, se podrobněji dočtete v avizovaném rozhovoru.  Návštěva Havlíčkova Brodu panu velvyslanci zabrala celý den. Dopoledne se společně se svou manželkou a další pracovnicí velvyslanectví setkal se zástupci firmy Futaba, po obědě se odebral na naše gymnázium, kde byl přivítán Johankou, jejími rodiči, brodskou zastupitelkou Janou Fischerovou, ředitelem školy Hynkem Bouchalem (který se tak mohl stát i autorem tohoto textu) a vyučujícím fyziky a ICT Alešem Novákem. Ve škole se pan velvyslanec zapsal do pamětní knihy, navštívil badatelské centrum, ateliér výtvarné výchovy a terasu, ze které si prohlédl celé město. Posléze se delegace odebrala na radnici, kde byla přijata starostou a oběma místostarosty. Návštěva byla zakončena neformálním posezením pana velvyslance s rodinou Juklových.

Zde je slíbené interview:

Johanko, jak se přihodí, že sekundánku brodského gymnázia osobně navštíví japonský velvyslanec?

V karanténě jsem se trošku nudila, tak jsem se začala učit japonsky. U takového jazyka je na prvním místě nutné ovládnout systém písma. Pro japonštinu se jich požívá několik. Jednodušší jsou slabičné systémy zvané hiragana a katakana. K vyjádření jedné slabiky zde potřebujete znak o cca dvou tazích, což jsem se naučila asi za dva týdny. Složitější jsou znaky kandži, které japonština kdysi převzala z čínštiny, zde na vyjádření jednoho znaku potřebujete průměrně dvacet tahů, nesmíte při tom splést ani jeden z nich, protože pak může znak dostat úplně jiný význam.

Když jsem ta písma jakžtakž ovládla, napadlo mě, že bych mohla napsat někomu z japonské ambasády, zda by mi neporadil s učebnicemi. Když jsem se chystala nadepsat adresu, říkala jsem si, že napíšu rovnou panu velvyslanci – sice se k němu dopis asi nedostane, ale nějaká odpověď od někoho z ambasády snad přijde.

Dopis jste odeslala a co se dělo pak?

Pan velvyslanec mi asi po měsíci a půl odepsal s tím, že velmi děkuje. Chválil mě za to, jak dobře jsem zvládla písmo kandži. Dal si tu práci, že mi napsal vlastní rukou právě ve znacích kandži. Zároveň mi poslal časopisy a doporučení na učebnice.

Kdy a jak jste se dozvěděla, že vás pan velvyslanec chce osobně navštívit?

To bylo složitější. Ke konci prázdnin jsem si užívala volno, delší dobu jsem nevybírala poštovní schránku, pak jsme se třídou odjeli na adaptační kurz a když jsem se vrátila, tak měl tatínek pro mě překvapení - dopis, ve kterém stálo, že by se pan velvyslanec se mnou rád setkal. Nejdřív jsem si připadala jak v Jiříkově vidění, ale pak jsme se rodiči vrhli do organizačních příprav.

 Jaký na vás udělala návštěva dojem?

Byla to pro mě obrovská zkušenost. I za tu krátkou chvíli jsem pochopila, že japonská kultura, jejich zvyky se hodně liší. Dozvěděla jsem se spoustu užitečných věcí a také se naučila něco nového z japonštiny.

Co bude dál?

To ani já nevím.  Chci se určitě japonštině dál věnovat, návštěva pana velvyslance mi ukázala, že to za to stojí.

Níže si můžete prohlédnout fotografie z návštěvy školy, jak ji svým přístrojem zachytl student 4.C Vít Pavlík: