Lyžařský kurz gymnázia

V termínu od 15.12.2008 do 22.12.2008 uspořádala naše škola lyžařský výcvikový kurz v Janských Lázních. Kurz byl určen pro kvinty a první ročník. Počet frekventantů kurzu se blížil k osmdesátce. Počasí nám přálo (slunečné počasí + inverze) a sněhové podmínky také nebyly špatné (technický sníh), což byly předpoklady pro dobrý průběh kurzu. Plynulost a zdárnost této akce zajišťovali: Prchal Josef , Kičinko Marek, Pertlová Lucie , Mgr. Hitzgerová Věra, Mgr. Vydlák Václav, Mgr. Vošický Zdeněk, Mgr. Richter Martin a lékař kurzu MUDr. Kašpar Miloslav.

"Střípky" - kurz očima frekventantů (snaha o přepis originálů)

Přijeli jsme na hory,

je to tady prima,

bydlíme však odděleně,

proto je nám zima.

Bum, třísk, prásk

a už je tady budíček,

nechce se nám z postele,

nevidíme na krůček.

Lanovka nás vyveze,

úplně až na horu,

u nás ovšem vyhrává,

rychlý sešup z Andělu.

Kolem jedné hodiny,

vrátíme se zpět,

všichni už jsou po jídle,

my jdeme na oběd.

Po poledním klidu,

který stejně nemáme,

vracíme se na sjezdovku,

kde únavou padáme.

Náhle slunce svítí,

do očí nás mrská,

pan učitel Prchal,

ale stále prská.

Kolem čtvrté hodiny,

zastaví se vleky,

my jedeme pod dělama,

na zadku máme fleky.

Jakmile pak přijdeme,

švihnem lyže do kouta,

valíme hned na večeři,

máme megažrouta.

Po večeři uleháme

do svých chladných postýlek,

pod peřinkou rýsují se

spousty krásných prdýlek.

Domů se moc netěšíme,

moc se nám tu líbí,

když tak nad tím přemýšlíme,

už jsme všichni zžilí.

*******************

Po ránu nás všechno bolí,

vedoucí však nepovolí.

Na snídani dobelháme,

na židličky posedáme.

Po snídani na svah jdem,

na vleku se projedem.

Nahoře se seřadíme,

o sjezdu se poradíme.

Přijedeme k lesíku,

přes kopečky k bufíku.

Když kopeček sjedeme,

na oběd si zajdeme.

Když to jídlo požijem,

doufáme, že to přežijem.

Po poledním klidu zas,

musíme jít na ten sráz.

Na kopeček vyjedem,

dolů šusem pojedem.

Jezdíme furt tam a sem,

na chatu však rychle chcem.

Na chatičce klídeček,

hodíme si šlofíček.

Děláme tu blbosti,

papáme i sladkosti.

Na večeři nespěcháme,

místo na ní už nemáme.

Rozkaz a pak přednáška,

už se klube vyrážka.

Po přednášce nuda je,

kdo co pro nás zahraje.

Ve sprše voda teplá je,

zima ta však vyhraje.

Svetr a pak ponožky,

navlečem si na nožky.

Nasadíme kulíšek,

zahřejem si pelíšek.

Takhle je to den co den,

než se domů dostanem.

*******************

Sněhu na zem napadalo,

zatím ještě málo,

ale stejne je to prima,

že konečně přišla zima.

A s ní zimní radovánky!

Mára s Lůcou běží z branky,

jenže na poslední chvíli,

čtyřsedačku nechytili!

Smůla, ale jezdit chtěli hned.

"Třeba na Protěži bude led!"

Byl, jenomže slabý.

Mára křikl: "Nejsme baby!"

"Kdo se bojí, ať tu stojí,

a led nechá na pokoji!"

Zapnul prkno, už se žene,

přes ty plotny zasněžené.

Lůca zaslechla hlas něčí

"vždyť ti hrozí nebezpečí!",

zatím Mára dělá tríčky,

osmičky i holubičky.

Rozjařeně při tom jásá,

to je prima, to je krása.

Jenže hned ve chvíli příští...

on na ledu náhle sjíždí!

Velká hrouda ještě k tomu,

Mára letí hubou dolů.

Sněhu je až po kolena,

Mára pěkně nahlas sténá.

"Že já jsem sem vůbec lez,

mráz mě kouše jako pes!"

*******************