V rámci výzvy „Gymplácká pětka“ (31. března) jsem se rozhodl, že místo běhu obejdeme se synem lokality, kde se právě v těchto prvních jarních teplých dnech objevují a rozmnožují obojživelníci.

Obojživelníci (tedy žáby a čolci) jsou významným indikátorem změn životního prostředí, ke kterému dochází díky necitlivé činnosti lidstva, zejména v posledních několika desítkách let. Sám pozoruji, že živočichové, kteří byli běžní před 40-50 lety, se v současnosti vyskytují v mnohém menším počtu nebo je nelze zastihnou téměř vůbec. Většina z nich je dnes zákonem chráněna nebo kriticky ohrožena. Pokud to půjde stejným tempem dále, za několik dalších generací už se nebudou vyskytovat vůbec. Je alarmující, že tvorové, kteří obývají zeměkouli už několik set miliónů let, budou možná vyhubeni „moderně žijícím“ lidstvem. Sám člověk by problém nebyl, před 100 – 200 lety bylo obojživelníků (a nejen jich) zřejmě asi stejně jako před třeba 5000, 50000 nebo miliónem let.

V obojživelnících žijících na Vysočině není těžké se vyznat, vyskytuje se jich zde jen zhruba deset druhů, tedy ideální počet pro rozlišování a poznávání i pro začátečníky. Rozdělují se na bezocasé (žáby) a ocasaté (čolci a mloci). První se objevují po zimním spánku v přírodě žáby (navíc jsou větší a nápadnější), čolci vylezou až později a zraku pozorovatele uniknou snadněji. Největším otužilcem je skokan hnědý (Rana temporaria), který je ochoten ze svého zimoviště vylézt i v případě, kdy je na rybníku ještě led a roztáté jsou jen okraje u břehů. Takto jsem letos zahlédl jednoho opravdu časného jedince už 24. února, kdy byl výjimečně teplý den, bohužel se mi nepodařilo ho zdokumentovat. Na další měsíc musel pravděpodobně ještě někam zalézt, protože příští takovéto teplé období přišlo právě až na přelomu března a dubna. Prvního skokana hnědého jsem vyfotil až 25. 3. na stejném místě (třeba to byl on). Byl to samec, ti většinou vylézají dříve, je na fotografii 1.

Zpět tedy k naší vycházce – první zastávkou byl rybníček u Dolního Dvora, který je přírodní památkou díky výskytu čolka velkého (ten si na konci března ještě v klidu zimuje) a dalších obojživelníků. Nám se podařilo zastihnout první pár skokana hnědého, který se zřejmě chystal k založení další generace (foto 2 a 3). Samička je dole, při páření vypouští vajíčka (běžně 2 až 3 tisíce) a sameček je oplodňuje.

Další na cestě se nacházel rybník Smetanovec, který byl právě ve fázi odpouštění. K našemu překvapení jsme zde našli vajíčka skokana hnědého, ovšem na souši (foto 4). Zřejmě byly nakladeny o den dříve ještě do vody. Snůšku jsme nabrali do kyblíku a později ji vyložili do jiného rybníku s dobrým pocitem, že se nám podařilo zachránit několik tisíc vajíček, možná tím tedy stovky pulců, dále desítky malých skokánků a nakonec snad několik do dospělosti se doživších skokanů. Na tomto příkladu je dobře vidět, jak je naprosto nevhodné lovit rybníky na jaře. Jenže vysvětlujte to rybářům - většina z nich se zajímá jen o co největší množství ryb v rybníku.

Další naší zastávkou byl bezejmenný rybníček nedaleko obce Bratroňov. Tam už se skokani hnědí činili – odhadli jsme snůšku na 17 shluků vajíček, okolo se ještě vyskytovalo několik žab ve dvojicích nebo i jednotlivců (foto 5 – 7). O den dříve se zde ještě nedělo nic, takže se nám povedlo zachytit čerstvou událost, což se často nepodaří.

Díky opravdu rychlému nástupu teplých dnů okolo 18-20 stupňů se nám podařilo zaznamenat během středy 31. 3. a čtvrtka 1. 4. 2021 ještě několik jednotlivců, později i párů ropuchy obecné (foto 8, 10). Objevili se také první odvážlivci z řad skokanů zelených, kteří většinou vylézají až ve druhé polovině dubna (foto 9, 11).

A nakonec jsme absolvovali ještě noční záchrannou akci. Večer 1. 4. jsme zjistili, že do rybníku Pejřimák (na mapách mylně zvaného Pelhřimov) se začínají hromadně přemísťovat k rozmnožování ropuchy obecné. Vzali jsme si nádoby, sbírali jsme po hrázi rybníku a přilehlých cestách žáby a přemísťovali je do vody (foto 12). Takto jsme během tří nočních vycházek nasbírali asi 200 jedinců. Většina z nich byli samci (cca 170), zbytek samice a páry, což je u ropuch běžné, samci přicházejí dříve a je jich celkově více. Je otázka, kolik žab jsme zachránili, valná část z nich by doputovala do vody v pořádku i bez nás. Dvě auta jsem ale projet po cestě viděl a několik přejetých ropuch jsem také našel.