Stránky partnerské školy v Savonlinně

Naše zápisky se dosud nesly ve velmi lehkém tónu. Když psal Jaroslav Kubát tyto řádky, ještě nevěděl, že na jiné finské střední škole došlo k tragédii, která se dostala na první stránky deníků celého světa. V té naší savonlinnské nyní hoří svíčky, učitelé i žáci se sešli k uctění památky, před vchodem visí vlajka na půl žerdi...

Můj milý deníčku,

čas plyne jako voda a i náš pobyt ve Finsku, zemi jezer, nekonečných lesů a čtyřicetiprocentní vodky, se bohužel, alespoň pro mě, chýlí ke konci.

Mezi českou a finskou kulturou jsou pochopitelně rozdíly. Největší komplikací bylo jídlo, jež se pro někoho stalo Záhořovým ložem, zvláště o víkendu. Naše žaludky nejsou zvyklé na několikanásobné denní dávky toastového chleba se sýrem a těstoviny s instantní omáčkou italskou či pikantní. Nutno dodat, že česká nátura není zvyklá projevit nespokojenost na správném místě. Raději lamentujeme a nadáváme na hostitelské rodiny mezi sebou. Naštěstí z většiny účastníků už zloba vyčpěla. Potkalo nás však i libé překvapení, a to finská ,,školní jídelna”. Brodské sympatické kuchařky by si z finských kolegyň měly vzít příklad a mít je za profesionální guru. Abstinenční příznaky způsobené nedostatkem ,,UHO” jsem u nikoho nezaregistroval. Nu, už se naivně těším na lepší zítřky v naší vlasti.

Středa

Dopoledne jsme jako obvykle strávili v krásné škole finských přátel. Poté jsme se odebrali na radnici, kde jsme byli přijati jakýmsi zastupitelem města. Lámanou angličtinou nám pověděl něco málo o Savonlinně. Následovala projekce krátkého dokumentu o tradičním operním festivalu, který je ve měste každoročně pořádán. Zážitek z filmu pokazila jen nedokonalá technika. Laptop nemohl celý sál dostatečně ozvučit.

Příjemnější část dne jsem měl stále před sebou. Odpoledne jsem se procházel městem, prošel několik obchodů a užíval si zimní atmosféru.

Tady mé povídání o dnešku původně končilo.

Při večeři mě ale má sympatická hostitelka pozvala na jazzový koncert. Nedalo se odolat. Cestou jsem se klepal hrůzou, poněvadž kombinace zoperovaného ramena, namrzlého chodníku a bot s hladkou podrážkou nebyla právě to ono. Sanitku jsem naštěsti přenechal potřebnějším. Koncert se vydařil.

Tak zase zítra, deníčku. Tvůj Jaroslav Kubát