Stránky partnerské školy v Savonlinně

Nějak se nám ve Finsku začínají deníčky množit. Včera jsme nahlédli do intimních záznamů nejmenovaného kantora a dnes se můžeme začíst do neméně soukromých poznámek jistého studenta. Připojujeme několik dalších fotografiíí, tentokrát z dílny Terezy Gertnerové.

Dobrý den…nebo spíš hyvää päivää!

Byl jsem vyzván, abych napsal nějaký ten článek pro naši drahou webovou stránku.

Co takhle něco o Finsku?

Připadá vám to divné? Mně ne, protože už čtvrtý den trávím v domě jedné sličné Finky a jejích rodičů.

Možná se ptáte, co proboha dělám tak daleko a jestli jsem snad něco neprovedl?

Nebojte se, příčina je někde úplně jinde.

Před několika měsíci začala naše škola komunikovat s gymnáziem ve vzdáleném městě Savonlinna. Po nekonečně dlouhých vyjednáváních (pánbůh zatrať byrokracii) s úředníky v Bruselu se vše povedlo a dokonce jsme dostali i nějaké peníze (pánbůh žehnej byrokracii)!

Uplynulo pár dní a hle, najednou je pátek 2. listopadu ráno a je čas vyrazit. Na letišti v Praze chvíli doufáme, že nejneoblíbenější člen výpravy nebude vpuštěn do letadla kvůli váze svého zavazadla, ale není nám přáno. Následující dvě hodiny jsou pro většinu z nás první zkušeností s létáním. Na to, že je zrovna Památka zesnulých, raději nemyslím. Po šťastném přistání a čtyřhodinové cestě autobusem se blížíme k cíli. Napětí roste. Nervozita je téměř hmatatelná. Bojíte se Finů? Nebojíte se Finů? Jedí Finové lidské maso? Nevím. Kdyby bylo nejhůř, můžeme z okolních aut postavit vozovou hradbu a ukázat Finům, k čemu jsou dobré dlažební kostky!

Naštěstí nic takového není třeba, neboť se ihned ukáže, že nám zde nic špatného nehrozí. Během několika minut si najdeme své protějšky a za chvíli už po nás není vidu ani slechu. Víkend trávíme samostatně, což se ukáže jako výborná příležitost lépe poznat celou mou rodinu. Musím říci, že jsem si vybral dobře. Má hostitelka je nejen půvabná a veselá, ale má take nadmíru příjemné rodiče, kteří nás v sobotu večer ochotně odvezli na party, kde jsem si mohl popovídat s několika spolužáky a seznámit se s dalšími Finy. Mohu konstatovat, že Země finská možná na první pohled mlékem a strdím neoplývá, nicméně lidé jsou zde příjemní a žít s nimi by nebyl problém.

V pondělí se poprvé všichni setkáváme ve škole. pro někoho bylo dvoudenní odloučení příliš dlouhé, a tak nouze o srdceryvné vítací scény rozhodně není. Z následující uvítací řeči moc nemám, neboť za mnou sedící Fin Lauri mě neustále přemlouvá, abych s ním šel večer do hospody. I tak se mi podaří zaslechnout spoustu informací o Finsku a samotné škole. Nevím zda to někdy využiji, přesto jsem spokojen. Pak přijde na řadu hodina angličtiny a extrémě zajímavá matematika, která nás baví, přestože nerozumíme ani obrázkům na tabuli, natož výkladu ve finštině.

Odcházím tak pln zážitků a těším se na zítřek.

Hyvää yötä, děti, Váš Zdeněk.

P.S. Jazykové korektury provedl výše zmíněný, nejneoblíbenější člen výpravy :-).