Cognac očima studentů
Logo GHB
  •    HOME
  •       SUPLOVÁNÍ
  •       KONTAKTY
Ikona - FacebookIkona - BakalářiGHB na InstagramuMapa GHB
Obrázek nic  


Vítejte na webu Gymnázia Havlíčkův Brod

  • formujeme zdravě kritické a sebevědomé osobnosti ve vstřícném a tvůrčím prostředí
  • výsledky studentů nás řadí ke školám, na které je spolehnutí
  • fungujeme 288 let, máme na co navazovat

280 let GHB


Gymnázium Havlíčkův Brod otevírá pro školní rok 2024/2025 dvě třídy čtyřletého cyklu (60 uchazečů z 9. tříd) a jednu třídu osmiletého cyklu (30 uchazečů z 5. tříd). Čtěte více o průběhu přijímacího řízení nebo se vydejte na virtuální prohlídku školy.

Cognac očima studentů
24. 05. 2010 (3690 přečtení) | Autor: PhDr. Hynek Bouchal, Ph.D. | Rubrika: Projekty a exkurze |
Tiskni článek Sdílej!

Jakožto účastník projektu COMENIUS jsem první květnový týden strávil v malebném městečku Cognac na západě Francie. Myslím, že cíl projektu byl splněn a setkání zástupců hned šesti národů přineslo každému účastníkovi mnoho zajímavých zážitků.

Program provázející nás po celou dobu pobytu byl bezvadný. Měl jsem možnost poznat tamní město, školu nebo i život ve francouzské rodině. Samotné město bylo velmi pěkné. Byl tam klid, domy vypadaly odlišně, ale nejvíc mě zaujal městský park, který se může chlubit svou velkou rozlohou a úpravou. Co se týče okolí, bylo všude stejné – vinice. Škola Lycée Beaulieu, kterou jsem navštívil, vzdělává asi jen 170 studentů, ale pyšní se nespornou kvalitou. Stihl jsem si tam všimnout několika rozdílů. Hodina má 55 minut, žáci dostávají známky v rozmezí 0-20, kdy 20 je nejlepší. Skoro každý den sahá vyučování do pozdních odpoledních hodin, přičemž studenti mají dvouhodinovou pauzu na oběd, ve které navštíví jídelnu, kterou sdílí několik škol. Tam si naberou předkrm, desert, vyberou si hlavní jídlo a usednou do příjemného prostředí. Bydlení v rodině studenta pro mě byl také velký zážitek, stejně jako poznávání nových lidí a odbourávání jazykové bariéry. Pobyt v Cognacu bych ohodnotil pěti hvězdičkami z pěti možných.

Poslední den, při cestě domů, se naše česká výprava zastavila v Paříži. Přestože jsme neměli  čas na rozdávání, celkem slušně jsme si město prošli a ještě si ho prohlédli z Eiffelovy věže.

Závěrem bych chtěl zhodnotit celou výpravu jako nezapomenutelný a nezopakovatelný zážitek.

Vít Krčál, A5

   Každé ráno mňoukání kočky za oknem, každé ráno teplý čaj a právě upečené croissanty, každý den smích a nové poznatky o francouzské kultuře, každý večer dvouhodinová večeře o nespočtu chodů v rodinném kruhu, před spaním několik skladeb u klavíru nebo procházka po vinicích obklopujících dům, takový byl každý den v „té mé“ francouzské rodině na venkově. Od civilizace vzdáleni 15 min autem vražednou rychlostí po obyčejné úzké silnici ( i přesto, že povolený limit se nijak neliší od toho v ČR).

   Každý den nabitý program, každodenní možnost vidět a slyšet nepředstavitelné a každodenní překvapení, taková je Francie, tací jsou její obyvatelé, alespoň v průběhu projektu COMENIUS.  

 Dny 2.- 7.května 2010 nebyly těmi volnými, bez docházení do školy, nýbrž naplněnými každodenním učením se. Hodiny filozofie, matematiky či nám Čechům neznámého „seáns“ na francouzském lycée v Cognacu, jak jinak než ve francouzštině. Dorozumívání se minimálně třemi světovými jazyky mezi (tehdy nadcházejícími, teï už nynějšími) přáteli z Francie, Itálie, Německa, Slovinska a Polska. Správné ochutnávání vína nebo poznávání té pravé francouzské kuchyně. A ve finále hledání cesty po NEZNÁMÉ Paříži, která, jakožto francouzská, také překvapila. Jednak svou monumentalitou, ať už historickou nebo co se rozlohy týče, což je jí jistě přičteno k plusu, ale stejně tak otřesnou dopravou, což nás bohužel nikterak neohromilo, především proto, že letadla na pasažéry většinou nečekají. A tak se nám pařížská doprava postarala o poměrně hektické cestování, které se ale stalo velmi živou vzpomínkou na tento nezapomenutelný „týden“ .

   Sblížení Evropanů, ale i nás Čechů se povedlo na výbornou.

Veronika Veselská, A6¨

 

         Možnost zúčastnit se projektu Comenius vnímám zpětně jako další velkou příležitost, kterou jsem mohla prostřednictvím naší školy využít. Poznala jsem díky ní nejen jinou zemi - Francii a její kulturu, ale zároveň jsem alespoň částečně na vlastní kůži zažila, jak pracují studenti i jinde v Evropě. A k mému překvapení úroveň naší práce ve srovnání s ostatními, například s Itálií nebo Německem, nebyla nijak průměrná nebo podprůměrná, jak jsem ze začátku čekala, ale dokonce mnohem lepší. A to jak po stránce cizích jazyků, tak i vzhledem k prezentaci, kterou každá země dostala za úkol vytvořit. Konečně jsem měla pocit, že i tak malý stát jako je Česká republika může vyniknout. A překvapit!

         Na druhou stranu organizace našeho pobytu, kterou zajišťovala francouzská strana, byla perfektní, vše na sebe na minutu navazovalo, a tak jsme mohli bez jakýchkoliv problémů poznávat město Cognac a okolí. A podle mě není lepší cesta, jak poznat místní zvyky a lidi, než přímo skrz ně. Proto za velké pozitivum považuji ubytování přímo v rodinách našich francouzských vrstevníků, které nám stoprocentně nejlépe umožnilo poznat Francii. Nejen jako spoustu historických pámek na jednom místě, ale i jako místo, kde se stejně jako všude jinde normálně žije. Jen s tím rozdílem, že se nikam tolik nespěchá a lidé si každý večer najdou minimálně hodinu na společnou, klidnou večeři s celou rodinou. Dá se říct, že tento „detail“  - společné večeře v mé hostitelské rodině - pro mě byly největším zážitkem. Díky nim jsem se o Francii (a to přímo od Francouzů a ještě ke všemu francouzsky) dozvěděla nejvíc.

         Bohužel týden uteče opravdu rychle a po společně strávených 4 dnech jsme se museli rozloučit. Poslední den pobytu jsme strávili v Paříži, kde jsme viděli pro turisty asi to nejzákladnější: Invalidovnu, Eiffelovu věž, Louvre, Notre-Dame a další známé památky. Během asi osmi hodin člověk sice těžko pozná, jaké město opravdu je, ale měli jsme možnost udělat si o Paříži alespoň částečnou představu. Nicméně historická Praha minimálně pro mě stále vede! :)

Nikolleta Benešová, A6

 

Musím říct, že tento projekt naplnil a v mnohých směrech i předčil moje očekávání.  Je vidět obrovský rozdíl mezi tím, když jsme do něčeho nuceni, a mezi aktivitami, kterých se pod hlavičkou školy účastníme dobrovolně. Sešla se suprová parta lidí, a tak plánování a spolupráce byly o hodně jednodušší.                                                                                                    

 Ve Francii mě překvapil skvěle naplánovaný program a vstřícnost místních lidí. Ze začátku jsem měla jisté obavy ohledně rozdílných mentalit zúčastněných národů, ale mladí lidé jsou si v mnoha věcech podobní, naladěni na stejnou notu, stírají se rozdíly v chování a vystupování, takže v tom nebyl žádný problém…                                                      Nejsilnějším zážitkem pro mě bylo zjištění, jak snadno si dokážete zvyknout na nové věci a přizpůsobit se jim - na pozdrav se ve Francii nepodávají ruce, nýbrž se symbolicky políbíte na obě tváře. Ze začátku mě to dost vykolejilo, při závěrečném loučení na  BYE- BYE PARTY už to bylo samozřejmostí, nad kterou mě nenapadlo se pozastavovat.    

Co se týče bydlení v rodinách,  byla jsem nadmíru spokojena. Krásný dům, příjemní lidé, co víc si přát. Zdejší mládež je hodně zaměřena na hudbu, takže jsem si s nimi rozuměla. Měla jsem možnost se alespoň na pár dní zapojit do chodu francouzské rodiny a to vám vytvoří mnohem ucelenější obrázek o Francii než cestování po památkách s cestovní kanceláří.  Pobyt v rodinách bych doporučila každému, kdo chce získat nové zážitky nebo si třeba procvičit jazykové dovednosti.             

Poslední den jsme strávili v Paříži. Paříž je město se spoustou památek a významných objektů, na jeho prohlídku je potřeba mnohem více času než jen několik hodin, přesto si myslím, že se nám podařilo do tak krátkého času vměstnat většinu toho podstatného a návštěvu Francie si užít J

Zuzana Báčová, A6

 

2. května jsme díky projektu Comenius vyrazili vstříc novým zážitkům do francouzského Cognacu. I přes hektickou cestu, kdy nám málem ujel všemi očekávaný rychlovlak TGV, jsme okolo deváté hodiny večer dorazili vyčerpáni celodenním cestováním na místo.

         Hned po příjezdu jsme byli rozděleni do rodin. Když bylo konečně přečteno mé jméno a zjistila jsem, u koho budu následujících pět dní bydlet, spadl mi kámen ze srdce. Sympatická, o rok starší černovláska mi vtiskla polibek na obě tváře, u auta jsem se stejným způsobem pozdravila s její maminkou a společně jsme se vydali k mému novému domovu. Jelikož se v naší zemi zdravíme zkrátka „ahoj“ nebo „čau“, byla jsem jejich zvykem trošku vyvedená z míry, ale po několika dnech tam strávených mi to už tak zvláštní nepřišlo.

         Šokem pro mě bylo zjištění, že Elodiina maminka, rodilá Španělka, neumí ani slovo anglicky a já na druhou stranu vůbec neovládám francouzštinu. Byla jsem jí (po roce učení se španělštiny) vždy schopná říct jejím rodným jazykem akorát „děkuji“ nebo „uvidíme se“. Ale domluvili jsme se rukama nohama a díky mým francouzsky se učícím spolužákům z České republiky jsem jim byla i schopná zazpívat písničku Aux Champs-Elysées, což jim zřejmě udělalo docela radost.

         Druhý den ráno každý se svým novým spolubydlícím zasedl do lavic místní školy. Absolvovala jsem hodiny španělštiny, dějepisu, biologie a matematiky, které mi sice z jazykové stránky moc nedaly, ale zase jsem poznala jejich způsob výuky.

         Cognac je podle mě moc krásné město, hlavně park mi doslova bral dech. Nedovedu si představit, že by v našem městě byly fontány, zvířata jako v zoologické zahradě, upravené trávníky a záhony květin a vydržely by v parku Budoucnoct neponičené déle než tři dny. Lidé tady byli neskutečně milí a nekonfliktní, neustále se omlouvali za špatné počasí a všechny národy přivítali v jejich rodném jazyce. Dokonce, i když jsem do někoho omylem vrazila, omluvil se on mě, což mě šokovalo, jelikož v naší republice bych už byla nazvána několika ne zrovna slušnými výrazy.

         Absolvovali jsme tři výlety, kde jsme dostávali na ochutnání francouzská vína, poznali nové přátele a francouzskou kulturu. Završením byla bye-bye party, kde se němečtí účastníci opravdu vyznamenali a každý se bavil jejich tanečními kreacemi.

         Ale jaký by to byl výlet do Francie, kdybychom se nepodívali do jednoho z nejvyhledávanějších míst na světě, do Paříže. Ani špatné počasí, nekonečně dlouhá fronta a stovky prodejců malých Eiffelovek „pouze za jedno euro“ nám nezabránili vyjet do druhého patra Eiffelovy věže. Počasí nám sice celý týden nepřálo, ale výhled byl nádherný. Ne nadarmo se Paříži přezdívá Bílé město, je to jedna velká krásná „placka“ (opravdu, kopců tam zrovna moc není) s mnoha domy natřenými převážně světlou barvou. Poté jsme se prošli nejznámější pařížskou ulicí Champs Elysées, odkud byl krásný výhled na Vítězný oblouk, obdivovali jsme egyptský Obelisk na náměstí Place de la Concorde, následovala obrazárna Louvre a její pověstná vstupní pyramida, katedrála Notre Dame a nakonec jsme si prošli Lucemburskou zahradu plnou nejrůznějších květin, soch a fontán.

         Cesta do Prahy se moc nelišila od té do Cognacu, celou rozlehlou letištní halu letiště Charles de Gaulle jsme vzali doslova tryskem a byli jsme neskutečně šťastní, že stihneme odlet našeho letadla. 

         Za tento výlet jsem neuvěřitelně vděčná a myslím, že nikdo z nás na něj jen tak nezapomene.

Eva Kohoutová, B5

 

Tento rok  jsem se spolu s několika dalšími studenty zapojila do projektu Comenius, kterého se ještě účastní státy Německo, Itálie, Polsko, Slovinsko a Francie, do které jsme se vydali. V neděli 2. května jsme ráno vyrazili z havlíčkobrodského vlakového nádraží směr Praha. V Praze jsme po poledni nasedli do letadla a za chvíli jsme už přistávali v Paříži na letiště Charles de Gaulle. Odtud jsme autobusem dojeli na vlakové nádraží, naskočili do TGV a po více než dvou hodinách jsme přesedali na vlak do Cognacu, našeho cíle. Na nádraží v Cognacu nás již vyčkávaly rodiny, u kterých jsme bydleli.

Bydlela jsem ještě asi 20 km od Cognacu v malé vesničce Sognnac. Paní Guinet emigrovala z České republiky, takže s domluvou jsem neměla problém. Estelle, její dcera, se kterou jsem zde chodívala do školy, uměla také docela dobře česky. Akorát pan Guinet mluvil pouze francouzsky. Všichni byli velice milí a ochotní.

Během pobytu v Cognacu jsme navštívili výrobnu koňaku, projeli se na lodi po místní řece. Ve středu jsme jeli na výlet do přístavu La Rochelle, prošli si památky a trhy. Čtvrtek byl vyhrazen prezentacím  zúčastněných zemí a rozhodně jsme nezklamali.

V pátek jsme museli vstávat asi v půl páté ráno, ve 5:45 jsme měli sraz na vlakovém nádraží. Vlakem a poté TGV jsme se dostali do Paříže. Na nádraží jsme si nechali v úschovně kufry a vyšli na několikahodinovou procházku po tomto hlavním městě. Viděli jsme Invalidovnu, poté jsme čekali v dlouhé frontě na prohlídku Paříže z výšky – z Eiffelovy věže. Někdo vyjel pouze do 2. patra, někdo až na samý vrchol věže. Poté jsme se prošli po Champs-Elysées, zahlédli Vítězný oblouk a okolo Obelisku jsme zamířili k Louvru. Od Louvru jsme se pomalu vraceli zpátky na nádraží, zastavili jsme se ještě u katedrály Notre-Dame, u Sorbonny a na závěr jsme prošli Lucemburskými zahradami. Tam jsme na poslední chvíli nastoupili do autobusu, který jel na letiště CDG. Ale chtějte se dostat v pátek odpoledne v Paříži někam včas. Nabrali jsme veliké zpoždění a začali se obávat, abychom vůbec odletěli. Naštěstí vše po našem sprintu s kufry dopadlo dobře, asi v půl desáté večer jsme odletěli a v 23:00 přistáli na domácí půdě.

Největším zážitkem pro mě byla asi návštěva Paříže, kde jsem byla poprvé. Také vyučování ve škole byla velká zkušenost, překvapilo mě, že hodina tam trvá 55 minut. Závěrečná bye-bye party všechny účastníky sblížila, a tak jsme si vytvořili nová přátelství napříč Evropou.

Adéla Váchová, B5

 

Pobyt ve Francii se mi velice líbil. Získala jsem nové přátele, nahlédla pod pokličku jiné kultury, navštívila  mnoho památek a podílela se na projektu Comenius. Myslím si, že program, který nám Francouzi vymysleli, byl velice dobrý. Vše na sebe hezky navazovalo, nikde jsme nemuseli dlouho čekat. Pouze počasí se na nás moc neusmálo a nachystalo nám pár opravdu sychravých a zimních dní, s kterými jsme vůbec nepočítali. Ale i tak tam bylo nádherně. Asi největším zážitkem pro mě byla bye-bye party, které se zúčastnili všichni (včetně učitelů) a na které jsme se mezi sebou ještě více spřátelili.=) Dalším velkým zážitkem pro mě  bylo bydlení v rodině. Bydlela jsem u opravdu velice hodných a starostlivých lidí, kteří mi můj pobyt v Cognacu ještě více zpříjemnili. Díky nim jsem se více seznámila s francouzskými zvyky, jídlem a poznala, že Francouzi mají velice přátelskou povahu. Poslední den ve Francii jsme strávili prohlídkou velkého, moderního, historického a významného města a tím městem je bezesporu Paříž. Vyvezli jsme se na Eiffelovku, odkud byl nádherný výhled na Paříž, a viděli spoustu nádherných staveb od Louvru, Sorbonny až po Lucemburské zahrady. Jsem velice ráda, že jsem se díky projektu Comenius podívala do Francie, a snad se tam podívám někdy zase.

Anna Hečková, B6

 

Díky projektu Comenius jsme měli možnost poznat spoustu nových lidí ze všech koutů Evropy a malebný region Francie. Organizace byla na výbornou, program skvěle naplánovaný. Počasí nám sice v prvních dnech moc nepřálo, ale nakonec se umoudřilo. Mezi nejsilnější zážitky patřily určitě prohlídky vinic i ochutnávky místního koňaku a především kontakt s ostatními studenty a velmi milou rodinkou Angličanů, u kterých jsem našel na několik dní útočiště.

Poslední den jsme strávili v Paříži, což byla pro mnohé z nás první návštěva tohoto skvostného města. Cesta tam i zpět probíhala (až na pár sprintů) bez sebemenších potíží, a tak nezbývá než poděkovat panu Tomanovi a slečně Svobodové, kteří nám tento zážitek umožnili, a doufat, že francouzští studenti zavítají k nám na Českomoravskou vrchovinu

Michal Mrázek, A5

 

Dodejme, že základní informaci o celém projektu najdete zde.



svislá čára
Gymnázium Havlíčkův Brod
Štáflova 2063
580 01 Havlíčkův Brod
tel. 569 669 330
ghb@ghb.cz

Zřizovatel školy:
Logo Kraje Vysočina

© Copyright GHB 2023 | webmaster Mgr. Jiří Rojka | design webu Tomáš Koťara