Po ránu jsem si vyšel do přírody. Pozoroval jsem probouzející se krajinu a při pohledu na ni jsem si uvědomil, jaké má nebývalé půvaby. U nohou mi pobíhali mravenci, kteří sháněli trochu potravy. Mezi větvemi stařičké lípy se shlukly roje včel. V této společnosti jsem si vůbec nepřipadal osamělý. Pochopil jsem, že je naše krajina úchvatná, i když nevzbuzuje nezvyklé dojmy jako moře, vrcholy velehor nebo rozsáhlé stepi.