Každodenní ranní vstávání nám ztěžuje život po celý školní rok. To dnešní bylo ale přece specifické. S hlavami nabitými vědomostmi se blížíme k námi vyvolené škole, Gymnáziu Havlíčkův Brod ve Štáflově ulici, s vědomím, že právě dnešní zkouška z českého jazyka či matematiky předznamená naši budoucnost. Věžní hodiny odbily osmou, do třídy vstoupil učitel, který vypadal, že je zběhlý úplně ve všem, zjednal si pořádek a začal diktovat. V diktátu se objevily tak strašlivé věci, že jsme se mohli jen stěží vyvarovat nemilých pravopisných pochybení. Každá druhá věta se odehrávala ve Spišské Nové Vsi nebo Moravském krasu. Také syntaktické rozbory a slovní úlohy z matematiky nám připadaly scestné… Po skončení zkoušky jsme sklesle snědli svačiny, které nám připravily naše starostlivé maminky, a vydali jsme se zpět na své základní školy v toužebném očekávání rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí. Konec dobrý, všechno dobré. Přijali všechny, kteří si to zasloužili.