S Erasmem v České republice

Autor: RNDr. Milan Zimpl, Ph.D. <zimpl(at)ghb.cz>, Téma: Dotační projekty, Vydáno dne: 30. 05. 2018

Přečtěte si některé ohlasy studentů na setkání účastníků projektu IPSO Facto na setkání, které proběhlo na našem gymnáziu ve dnech 22. 4. 2018 až 28. 4. 2018.

Přečtěte si některé ohlasy studentů na setkání účastníků projektu IPSO Facto na setkání, které proběhlo na našem gymnáziu ve dnech 22. 4. 2018 až 28. 4. 2018.
 
Markéta Kuncová
Jsem jeden z šesti lidí, kteří se v lednu zúčastnili pobytu v jihoitalském Catanzaru, proto mám možnost srovnat týden v Itálii a u nás.
Nedokážu říct, čím přesně to je, jestli lidmi, kteří přijeli k nám do Čech, či snad námi, hostiteli, ale nazvala bych nás kolektivem, dokonce snad dobrým kolektivem. V Itálii jsme se bavili čistě jen s několika Italy, drželi se spíše ve skupinkách lidí ze své země. S ničím takovým jsem se tu ale nesetkala. Většina lidí napříč národy se vzájemně poznala, komunikovali jsme všichni se všemi, společně se smáli a někdy tropili hlouposti.
I když bych program čekala možná o něco záživnější, zajímavější, celý týden mi toho hodně dal, odnesla jsem si z něj plno zážitků. S několika lidmi zůstanu v kontaktu i mimo projekt Erasmus.

Eliška Cyrusová
Přípravy u nás doma začaly již týden dopředu, vše muselo být bezchybné. „Ani jediné smítko prachu!“ opakovala neustále moje matka. Abych pravdu řekla, byla jsem velmi nervózní. Nevěděla jsem, co čekat. Se svojí Finkou jsem si psala již předtím, ale přece jenom jsem neustále myslela na velkou jazykovou barieru, která mezi námi dvěma byla. 
Okamžitě, co přijela, jsme si padly do oka. Blonďatá, maličká dívčina – typická Finka. Hned, když se u nás rozkoukala, ukázalo se, že komunikace nebude žádný problém. Rozuměly jsme si, občas jsme si ovšem musely dopomoct rukama a nohama, ale pokaždé jsme se pochopily. 
Během týdne jsme toho stihli opravdu mnoho. Nechyběl výlet do našeho malebného hlavního města, návštěva okolních vesnic a v neposlední řadě i mého rodného Havlíčkova Brodu. Na práci ve skupinách jsem měla štěstí. Seznámila jsem se s dalšími moc milými cizinci a jako skupina jsme si, dle mého, počínali perfektně. Práce na projektech proto byla poměrně bezproblémová.
Musím říct, že postupem času jsme se začali bavit opravdu všichni se všemi. Bez ohledu na to, zda šlo o Francouze, Italy nebo Finy. Což se ukázalo zejména poslední večer při společném bowlingu. Byli jsme jedna velká parta, jazyk a národnost šly v tu chvíli úplně stranou.
Ten týden mi mnoho dal. Nejenom, že jsem poznala skvělé lidi, se kterými, doufám, budu i přes vzdálenost stále v kontaktu. Také jsem sama v sobě objevila maličko větší jistotu při používání cizího jazyku. Pochopila jsem, že ačkoli moje věty nebyly vždy gramaticky správné a pan učitel Mejstřík by mě pokaždé nepochválil, důležité bylo mluvit. Tohle celé pro mě byl neuvěřitelně silný zážitek a budu na to nejspíš vzpomínat ještě dlouho! 

Dominika Zdražilová
Celý týden hodnotím velice pozitivně. Během tohoto týdne jsem se seznámila se spoustou nových lidí. Poznala jejich kulturu, návyky a hodnoty, uvědomila jsem si také, jak jsou tito lidé přátelští. Také oceňuji program během tohoto týdne, myslím, že byl velmi přínosný a zajímavý nejen pro cizince.

Vít Daněk
Nemohu mluvit za všechny, ale myslím si, že tento týden se povedl skvěle. Proti Itálii jsme měli vše lépe načasované, lépe organizované a lépe navazující. Myslím si, že pro zahraniční studenty to byl nezapomenutelný zážitek, pro nás skvělá zkušenost a zdokonalení nejen angličtiny, ale i francouzštiny či němčiny. Nemluvě o spoustě nových kamarádů a přátel. Bez nadsázky máme nyní kontakty po celé Evropě. Prostě dokonalý týden, na který se bude ještě dlouho vzpomínat. Velkou roli na tom mají samozřejmě i učitelé, kterým patří velké poděkování. A nyní už je čas na přípravu další zastávky, tedy podzimní návštěvy Finska. 

Matěj Marek
Vše co jsem od Erasmu očekával - poznání nových lidí, "nebát" se mluvit a používat AJ, návštěva zajímavých míst, se více méně splnilo. Celým programem se opravdu nesla přátelská nálada, kterou podle mě zapříčinili i sympatičtí učitelé jak z naší školy, tak i z cizích zemí. Velmi vřele mě překvapilo, kolik učitelů na naší škole ovládá anglický jazyk a je schopno ho používat. Co se týče programu, myslím si, že navštívená místa během cestování po ČR byla zvolena skvěle a výborně ukázala naší bohatou kulturu, historii a zajímavosti země a byla naučná nejenom pro cizince , ale i pro nás. Díky Erasmu jsem se mohl podívat na místa, na kterých jsem nebyl a to velmi oceňuji. Co se týče přednášek a práce ve škole, či v okolí, tak bych uvítal více sportů a aktivit, které dle mého spojily studenty napříč zeměmi lépe, než např. prohlídka bramborářského ústavu. Za sebe mohu Erasmus jenom doporučit, jelikož je to dobrá zkušenost a doufám, že škola se bude do tohoto projektu zapojovat i v následujících letech. 

Tereza Bláhová
Ať už to byly temperamentní Italky, těžko přístupní Finové nebo srdeční Francouzi, celý týden mi dal spoustu úžasných přátel ze všech koutů Evropy. I přestože byla domluva s Francouzi někdy poněkud těžší, těším se na další pokrčování projektu Erasmus+. 

Filip Kotlas
Od 22. do 28. dubna se v Česku konalo setkání účastníků projektu z Itálie, Finska, Francie a samozřejmě Česka. V rámci tohoto setkání jsme každý ubytovávali alespoň jednoho cizince. U mě doma se díky tomu, že je do projektu zapojena i má sestra, zabydleli hned dvě studentky, jedna z Itálie a jedna z Francie. 
Projekt začínal poměrně hekticky, protože Italové nebyli schopni určit přesný čas, kdy přijedou. Nakonec tedy dorazily vlakem ve dvě hodiny odpoledne v neděli, celých sedm hodin před příjezdem ostatních. Museli jsme tak řešit, jak je zabavit. Já se sestrou jsme jí ukázali naši vesnici a pak jsme si povídali a učili se italské jazykolamy, tak jako jsme jí učili ty české. S Francouzskou jsme si moc nepopovídali, vzhledem k tomu, že moc neumí anglicky a zároveň přijeli Francouzi v 9 hodin večer.
První den jsme zahájily na radnici, kde nám město přichystalo uvítání. Následně jsme pokračovali ve škole prezentacemi, které si vytvořili čeští studenti a byli určené k přiblížení naší země a jejích tradic cizincům. Dle mého názoru byli povedené, a dokonce se nám i občas podařilo rozpoutat kratičkou diskuzi. Po obědě jsme si vyslechli přednášku o geneticky modifikovaných rostlinách. Ta ovšem téměř nikoho nebavila. Zbytek dne jsme se zabývali pracováním s kalorickými hodnotami na obalech potravin. Tato aktivita byla dle mého názoru vybrána nešťastně, protože půlka lidí českým nápisům na obalech skoro vůbec nerozuměla, a tak museli většinu věcí dělat Češi. Ve zbylém volném čase jsem já a ještě pár lidí vzali naše hosty do kavárny a na věž kostela. 
V úterý se konal výlet do Prahy. S potěšením mohu říct, že se Praha všem zalíbila. V Praze jsme nejprve navštívili Národní památník na Vítkově. Přednáška, kterou jsme si vyslechli uvnitř, byla nejvíce přínosná pro Čechy. Cizince moc nenadchla a není se jim proč divit. Mě by také určitě nebavilo povídání o finské nebo francouzské historii. Na oběd jsme si zašli do hostince U Fleků, kde nás ještě pán, který uměl snad pět jazyků, provedl po zdejším malém pivovaru. Oběd sestával z tradičních českých jídel, kterým dominovala vynikající svíčková. K jídlu nám také hrál velmi milý akordeonista, jež dokázal zahrát i mnohé finské, italské a francouzské písničky. Kromě toho uměl také mluvit dobře finsky, což překvapení Finové ocenili. Po obědě jsme si prošli centrum Prahy a následně jsme si zvenku prohlédli i Pražský hrad a katedrálu svatého Víta. Následovala už jen cesta domů, kam jsme dorazili pozdě večer.
Třetí den byl ve znamení práce. Rozdělily jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina si prohlídla vybavení a experimenty v badatelském centru a druhá pracovala na výstupu programu, jímž je časopis EMag. Obě skupiny se pak prohodily. Odpoledne jsme studentkám ze zdravotní školy poskytli některá data o našem těle, aby je mohly využít k seminární práci. 
Ve čtvrtek nás čekal výlet. Autobusem jsme odjeli do skanzen na Veselém kopci. Myslím, že skanzen se všem líbil. Cizinci se prošli a viděli něco z historie Českých zemí. Poté jsme odjeli na oběd do restaurace U Zběhlíka. Čekala nás knedlíčková polévka a knedlovepřozelo. Odpoledne jsme se přesunuli do Litomyšle. Zde jsme měli domluvenou prohlídku, ale přijeli jsme příliš pozdě, a tak jsme si alespoň prohlédli park, kde jsme se vyfotili, a centrum města. Na večeři jsme si zajeli do hospody ve Služátkách. Zde jsme využili místní hřiště a zahráli jsme si mezinárodní fotbal. Zapojily se dokonce i učitelé. Do Brodu jsme dorazila asi ve čtvrt na deset.
V pátek čekalo naše hosty nemilé překvapení. Konalo se totiž poslední zvonění. Pomalování obličeje se jim ale ve většině případů ze začátku dne vyhnulo. Prvně jsme navštívili bramborářský ústav. Avšak jeho prohlídka se za ohromující považovat zrovna nedá. Poté jsme se vrátily do školy, kde našim hostům studenti čtvrtého ročníku předvedli přestavení nacvičené na poslední zvonění. Kdo neschoval hlavu do baťohu, skončil s barevným obličejem. Po obědě jsme navštívili pivovar Rebel. Jeho prohlídka byla o poznání přínosnější než ta z rána. Celý den a zároveň týden jsme zakončili v pizzerii Fabrika, kde jsme si mimo jiné zahráli bowling.
V sobotu už nás čekalo jen vypravení našich hostů na nádraží a odjezd. Musím uznat, že rozloučení bylo velmi emotivní. Ne jedna slzička ukápla i spoustě klukům.

Natálie Sedláková
Ve dnech od 22.-28.4. na našem gymnáziu pokračoval projekt Erasmus+. Projekt startoval v italském Catanzaru a další zastávkou byl právě Havlíčkův Brod. Vše to začalo v neděli, kdy si každý český student vyzvedl na havlíčkobrodském nádraží svého zahraničního studenta. Italové přijeli již brzy po poledni, Finové a Francouzi dorazili až v 9 hodin večer.
Společný program začínal v pondělí. Ráno se všichni studenti sešli v budově Nové radnice, na které pan starosta oficiálně zahájit projekt, přivítal zahraniční studenty spolu s jejich učiteli a podaroval je malým dárkem. Poté jsme odešli na naše gymnázium, kde čeští studenti představili své prezentace, které měly cizincům přiblížit Českou republiku. Následoval oběd na místní střední škole a následně jsme se vrátili zpět do školy. Všech zhruba 38 studentů bylo rozděleno do 6 skupin. Každou skupinu tvořili studenti všech 4 národností. V těchto skupinách jsme pracovali s tabulkami kalorických hodnot nejrůznějších potravin. Komunikace byla občas trochu složitější, ale poprali jsme se s tím. Po skončení programu každý naložil se svým volným časem jinak. Šlo hlavně o to, aby cizinci poznali naší kulturu a zvyklosti. 
V úterý nás čekal výlet do hlavního města, do Prahy. V brzkých ranních hodinách jsme se sešli před gymnáziem a autobusem vyrazili na cestu. Prvním navštíveným významným místem se stal památník na Vítkově, kde jsme měli i komentovanou prohlídku s průvodcem, jak jinak než v angličtině. Poté jsme se přemístili do soukromého pivovaru a restaurace U Fleků. Zde jsme absolvovali velmi příjemnou a milou prohlídku pivovaru. Následoval oběd, ke kterému nám uvařili typickou českou kuchyni - svíčkovou na smetaně. Po celou dobu oběda panovala velmi příjemná veselá atmosféra, kterou ještě zlepšoval místní chlapík hrající na harmoniku. Po obědě jsme si prošli centrum Prahy, navštívili jsme například Václavské náměstí, Staroměstské náměstí, Karlův most a úplně nakonec jsme si prohlídli Pražský hrad. Z Prahy jsme odjížděli kolem 19. hodiny. Všichni byli po dlouhém chození a několika prohlídkách unavení, až na Italky, které většinu cesty prozpívaly. Do svých domovů jsme dorazili pozdě večer, proto jediná činnost, na kterou jsme měli náladu, byl spánek. 
Ve středu jsme opět pracovali ve skupinách v naší škole. Dopoledne jsme byli rozděleni do dvou větších skupin. Jedna skupina šla do badatelského centra, kde jsme mohli vidět zajímavé mikroskopické snímky látek, které máme běžně v domácnosti, nebo různé chemické reakce. Druhá skupina pracovala na článcích například o našem výletu do Prahy nebo o české kuchyni. Poté se skupiny prohodily, aby se všichni zapojili do všeho. Po obědě jsme se vrátili zpět do školy, kde už na nás čekalo několik studentek z místní střední zdravotnické školy. V rámci jejich programu každý z nás vyplnil krátký dotazník týkající se našeho životního stylu. Během toho, co ostatní skupiny vyplňovali své dotazníky, zbytek sledoval dokument o muži, který po dobu 30 ti dnů jedl jídlo jen z fast foodů. Program končil v 5 hodin, a tak jsme měli dost prostoru na trávení času se svým zahraničním studentem. Například já vzala svojí Finku na večeři do místní kavárny, a poté jsme jí spolu s kamarádkou provedly po našem městečku. 
Na čtvrtek jsme měli naplánovaný výlet mimo Havlíčkův Brod. Hned z rána jsme vyrazili autobusem do skanzenu Veselý kopec, kde jsme měli komentovanou prohlídku v češtině. Poté jsme se vydali na oběd do restaurace U Zběhlíka, kde mohli cizinci opět okusit českou kuchyni, tentokrát vepřo-knedlo-zelo. Následně jsme se autobusem přemístili do Litomyšle. Na zámku jsme měli objednanou prohlídku, ale jelikož jsme se zdrželi na obědě, prohlídku nám zrušili. Měli jsme alespoň možnost nahlédnout do zámeckého divadélka a projít si zahrady. Po odchodu z areálu zámku jsme dostali krátký rozchod. Kolem 17. hodiny jsme vyjeli z Litomyšle směrem do malé vesnice u Světlé nad Sázavou, Služátek. V místní hospodě jsme měli k dispozici občerstvení, které po dlouhém dni každý s radostí uvítal. K večeru jsme se rozdělili do dvou týmů a pokusili se o hraní fotbalu. Po deváté hodině nás autobus odvezl do Brodu, odkud následně všichni odjeli do svých domovů.
Poslední den společného programu začal vesele a zároveň lehce v obavách. Studenti z téměř všech havlíčkobrodských škol vyrazili do ulic v rámci posledního zvonění. I ti, kteří statečně dorazili do školy nepomalovaní, se nakonec našim studentům neubránili. Cizinci tak aspoň mohli vidět něco nového, protože u nich nic podobného poslednímu zvonění nemají. Pomalovaní jsme odešli do bramborářského ústavu, kde nás čekalo poněkud nudnější povídání o bramborách a práci zde na ústavu. Po obědě jsme měli asi 2 hodiny volno, a tak každý zvolil jiný způsob, jak strávit čas. Úplně posledním společným programem se stala prohlídka pivovaru Rebel. Museli jsme být rozděleni do dvou skupin, protože najednou bychom se tam ani nevešli. Prohlídka trvala něco krátce přes hodinu, a během ní jsme měli možnost ochutnat například ječný slad nebo chmel. Po prohlídce se všichni studenti, tentokrát už bez učitelů, sešli před pivovarem, a společně se odebrali do místní pizzerie Fabrika. Tam jsme si zahráli bowling, objednali nějaké to jídlo a skvěle si náš poslední společný den užili. Tímto bychom zároveň chtěli poděkovat panu Matěji Markovi, který nám tento večer zařídil :D. Většina lidí odešla kolem 8. hodiny. Po příjezdu domů si moje Finka jen rychle zabalila věci a brzy usnula…jako každý den.
Sobota byla dnem odjezdu. Finové odjížděli už v 7 hodin, Francouzi a Italové až v 10. Před sedmou hodinou se tedy část studentů a učitelů sešla na havlíčkobrodském nádraží, s Finy jsme se rozloučili se a ti odjeli zpět do Prahy, odkud odletěli do Helsinek.
Jsem velmi vděčná, že jsem mohla být součástí tohoto programu. Nabyla jsem mnoho nových zkušeností, poznala spoustu skvělých lidí, ať už českých, tak zahraničních, prožila nezapomenutelné zážitky, alespoň trochu poznala zvyklosti jiných národností a v neposlední řadě doufám, že jsem i zlepšila své komunikační schopnosti.