Už je to skoro měsíc. Letí to tak strašidelně, jako ubývá dennodenně dnů ve prospěch noci. Ale bylo to zase dobrý. Tak se pohodlně usaďte, tradiční každoroční rozprávka o jediné skutečně vodácké skupině na celé řece sa počíná!
Jezdíme se koupat do Horního Povltaví už šestým rokem. A některé věci se prostě nemění. Předně, v pondělí vždycky prší a je taková kosa, že by to jeden odstonal a druhý by se ušklíbl a jako jedinou vodní aktivitu by logicky volil horkou vířivku. A my se místo toho vrhneme doslova po hlavě do vyšebrodského jezu a pak mrzneme až na Veverky (čti první zastávku s nejlepším - protože horkým - pigi čajem na světě). I další kapitoly se opakují v takřka totožném znění. Nikdo nereptá, ačkoliv je opravdu zima pro některé dosud neprožitá a snad i netušená, mnozí se dokonce tváří, že je to baví, a nebo jim prostě zmrzl úsměv na rtech. A druhý den se přejíme u Vikinga, v retardérce ve Větřní ukážeme, že nejsme žádní retardéři, natočíme vzorové splutí jezu u Papouščí skály, kde se ostatní výpravy potupně koupou, a pak se objeví sluníčko, nejoblíbenější muž na planetě jménem Zdeněk Prodělal řečený pan Hnát přiveze večeři šampiónů a rázem je dobře tak, že snad nikdy nebylo lépe. A už to vydrží až do pátku, ať už zrovna v noci proplouváme Krumlov na raftech, cachtáme se dobrovolně i nedobrovolně v krumlovských jezech, užíváme si azylu v countrynebi klobásového Boha Milana, nebo koncertujeme nad dorty za odměnu a slušné chování ve stínu cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna. A z Boršova se pak nechce domů, ačkoliv by se logicky chtít mělo.
A ještě jedna věc se stane každý rok. Ze všech účastníků se během těch několika dní stanou hrozně šikovní vodáci. Bez nadsázky. A ti navíc poslouchají na slovo, jak na suchu, tak pochopitelně když jim řeka hučí a šplouná do ucha v klínu rozervaných skal jak na narozeninách svatého Pečbuřta. To vše navíc ve zjevném kontrastu vůči působení konkurenčních výprav.
Třeťáci a septimáni, patří vám za to všecko velký dík. Je skvělý být učitelem, když pracujete se skvělými lidmi. A to si pamatujte po celý školní rok a my budeme taky, jo?
Ale ještě než vám předám slovo, chtěl bych složit poklonu i svým kolegům. Kolegyni Kučírkové, která neváhala vskočit do svých vodáckých crocsů rovnou z mateřské dovolené, kolegům Seckému, Mejstříkovi a Láskovi, kteří by taky mohli užívat tepla rodinných krbů a místo toho se oddávali vpravdě vlhké a studené vodařině, doktoru Kašparovi ml. za otcovský přístup (díky, taťko!), Zdeňku Prodělalovi za čáry a kouzla na téma rozličné poživatiny, z nichž úžas vchází do úžasu, a k tomu instruktoru intruktorů vodní turistiky a záchrany Mgr. Michalu Hromkovi za to, že je prostě nejlepší!
A teď slíbený hlas studentstva, počítejte poklony a superlativy!!!
Petra Lorencová, 3. C
Ještě jednou děkuji všem těm báječným lidem, profesorům, studentům, panu instruktorovi, panu doktorovi Kašparovi a panu Prodělalovi, díky kterému jsme mohli nabrat chybějící energii pro další plavbu. Na těchto pět dnů nikdy nezapomenu a všem děkuji za skvělé zážitky.
Valérie Gajarská, 3. C
Na vodácký kurz jsem se těšila uz od prváku, kdy jsem se dozvěděla, že nás čeká. Čím blíž to bylo, tím více jsem se samozřejmě těšila, ale také přicházely obavy z toho, že to bude moc náročné a nebudu to zvládat, apod. Teď tu sedím, den po návratu, a míchají se ve mně emoce… Jsem plná dojmů, nadšení a zážitků, ale na druhou stranu jsem strašně smutná, že už je po všem. Ten týden mi dal tolik, že bych o tom mohla mluvit hodiny.. Nejen že jsem zase více upevnila vztahy se třídou, ale také s druhou třídou a za to jsem neskutečně vděčná! Další věc jsou učitelé, instruktor co tam s námi byl… Necítila jsem se jako na školní akci, cítila jsem se jako na táboře, kde je pohoda a člověk chvíli nemyslí na povinnosti. Učitelé odvedli obrovskou práci, celý kurz byl výborně zorganizovaný, vůbec jsme se nenudili, ve stravě jsme měli díky panu Prodělalovi luxus a navíc s námi jel myslím ten nejlepší instruktor, kterého jsme si mohli přát, za to jim patří obrovský obdiv a jedno velké děkuji. Za mě vodácký kurz ještě předčill moje očekávání a budu na něj vzpomínat do konce života.
Martina Tvrdá, 7. A
Přiznávám bez mučení, že čím více se termín vodáckého sportovního kursu blížil, tím méně se mi chtělo skutečně odcestovat od teplého rodinného krbu. V předvečer výpravy jsem pomalu začínala propadat hysterii při pohledu na stále prázdnou cestovní tašku. Pocity úzkosti mě opustily hned na prvním a nejhorším jezu ve Vyšším Brodě, který jsme kupodivu absolvovali bez „cvaknutí“. To byl ten vlhký moment, kdy si vodáctví získalo mé srdce :-) Následovaly už jenom krásné, skoro slunečné dny s pádlem v ruce a veselé večery s kytarou a trampskými písněmi. Přesto, že jsem si z vody přivezla domů horu špinavého prádla a nachlazení, na kurs vzpomínám a budu vzpomínat jenom s úsměvem na rtech.
Tak ahoj s vámi a zlé pryč!
Aleš Ř.,
samozvaný předseda neexistující, ale o to důležitější předmětové komise outdoorových sportů při GHB.
Post scriptum: odkaz na fotky a videa zde: https://goo.gl/photos/ijunsbuuiANvsxyE8
- bude během zítřka podstatně doplněno!