Školní rok skomírá. No, upřímně, kdo se z toho netěší... Ale znamená to mimo jiné, že je i čas se ohlížet. A pochopitelně hlavně za tím, co přineslo radost.
Trvalo to roky. Ano, byly výtvarné a literární kursy, ale s návratem společného uměleckého kursu jsme popravdě váhali. Protože jsme si pamatovali, jak těžké je bylo zorganizovat, vypiplat, zaplatit, zadministrovat. A také tu energii, kterou jsme v nich nechali. Ale pak se narodila myšlenka na Želiv a už nás nepustila. Především díky přístupu samotných premonstrátů, kteří nás prostě v Želivě chtěli a umožnili nám v prostorách kláštera tvořit za luxusních podmínek. To je důkaz, že kolektivní paměť, na níž občas v kontextu tohoto národa žehráme, prostě funguje - želivský klášter a havlíčkobrodské gymnázium (čti německobrodské latinské školy) k sobě prostě patří. A od letoška k nim je nutno započítat nepochybně i gymnázium vrchlabské!
Ten týden byl báječný a jsme rádi, že to mohlo ve čtvrtek 11. 6. vidět tolik rodičů a kolegů a studentů a Broďáků a přátel školy a bůhvíjak to všecko pojmenovat. Barokní slavností kulminoval celý barokní týden, natolik intenzivní, že skutečně znamenal pro frekventanty volnou vstupenku do minulosti. Psali jsme takové texty, že z nich zůstává rozum stát, malovali a sochali a chiasmovali a dýchali barokní inspirace tak, že by z toho byly čtyři výstavy a ne jedna, z pár hudebních talentů sestavili fungující kapelu a sbor a nebeští kavalérové v jejich podání vinšovali na pomyslné smrtelné svatbě takové štěstí, že to musely kvitovat i (znovu pomyslné?) andělské chóry :-) A uctili památku Josefa Čapka a Magora a Jana Zábrany a p. Toufara a prostě byli tak krásně jinde, že nám to nikdo neuvěří. A nejkrásnější na tom je, že kdyby nebylo studentů a studentek (dnes již abiturientů) havlíčkobrodského gymnázia, tak by se to nestalo. To oni přišli s původní myšlenkou na znovuobnovení kursu, vysoutěžili klíčovou dotaci a dokopali nás tak po letech k výkonům, na něž by s vytřeštěnýma očima koukal i sám Stachanov, pro nějž bylo 200 % prázdninovou šichtou (omlouvám se, do toho religiózního kontextu to přirovnání moc neštymuje, ale jiné mě nenapadlo)...:-) Takže je třeba děkovat předně iniciátorům, Jano a Kristýno!
Ale my budeme děkovat na vše strany, nejen proto, že nás to baví, ale protože jsme skutečně vděční a cítíme pokoru: především želivským premonstrátům (specielně panu opatovi, p. Jaroslavu Jáchymu Šimkovi, a p. Jakubu Janu Medovi) za maximální vstřícnost při organizaci a samotné realizaci programu kursu, paní Vackové, správkyni objektu, protože bez ní a jejích pohotových reakcí bychom byli často nahraní, pánům ředitelům škol z Brodu i Vrchlabí, že naši utopickou vizi podpořili a teď mohou sklízet zralé a chutné ovoce, všem sponzorům, bez jejichž štědrých a nezištných darů by byl program o poznání chudší, všem přednášejícím a účinkujícím, kteří si na nás našli čas, a že jich bylo, sobě čili nám, co jsme to dali programově a provozně do kupy (Radka Pořízová, Josef Secký, Daniel Koráb, Jan Salvet, Ondřej Láska, Luděk Sedlák, Aleš Říman - jsme skromní, ale jsme nejlepší!!!), ale především těm, kteří se zúčastnili a pracovali a tvořili a byli tak invenční a milí a akční a vděční, že z toho žijeme dodnes, tedy všem studentům, jak brodským, tak vrchlabským!
Dejme jim nyní slovo, protože to jejich váží nepochybně víc:
Umělecký kurz v Želivi? Naprostá bomba! Skvělé zážitky, příjemní lidé a nádherné prostředí kláštera. Čas na nudu? Nebyl! Program byl vždy plně nabitý. Každý den byl skvěle naplánován. Vše bylo dobře promyšleno.
Čtvrtek byl trochu hektický kvůli plánování a uskutečnění vernisáže výstavy výtvarné sekce, představení sborníku literární sekce a vystoupení hudební sekce. Nakonec však celá akce proběhla bez problému a týdenní práce všech skupin byla od prezentována. Myslím si, že s velkým úspěchem. Celý týden jsem si užívala. Nasávala doušky té příjemné, přátelské atmosféry.
Co mi kurz dal? Překrásné vzpomínky, nové kamarády a nové zkušenosti. Upřímně, nejlepší by bylo, kdyby jsme se tam v pondělí opět vrátili.
Když jsem přijela domu, začalo mi být smutno a i několik slziček mi uniklo. Smutno z toho, že už to skončilo, že už se třeba nikdy v tomto složení nesetkáme. Avšak za tento krásný zážitek Vám všem (studentům, profesorům, premonstrátům) DĚKUJI !!!
Petra Lorencová 1.C 2014/2015
Vážený pane učiteli,
chtěla bych Vám jen sdělit svůj názor na celý umělecký kurs.
Paráda! Úžasné a skvělé! Jinak se to asi říct nedá. Sama za sebe jsem velmi spokojena s průběhem celého kursu. Program byl promyšlený a naplánovaný tak, aby se vždy něco dělo, takže jsem se nikdy nenudila. Všechny tři skupiny udělaly spoustu práce, dobré práce!
Zároveň i přednášky byly zajímavé a v mnohém přínosné.
Všechny tyto dny byly ještě ukončeny Vámi vybranými filmy, které jsem si užila. Skvělá volba!
Za mě jednoznačně ano! Pokud bude šance si tento zážitek někdy zopakovat, pak nebudu váhat ani chvíli.
Takže tímto bych chtěla poděkovat Vám, celému učitelskému sboru a všem ostatním, kteří tvořili skvělou partu a podíleli se na tom, že jsem si celý kurs užila.
Takže velké díky!
Hezký zbytek dne.
Zuzana Zadinová
Pane učiteli,zasílám hodnocení uměleckého kurzu
Spousta lidí si myslí,že jsme se jeli na umělecký kurz flákat,omyl!Ve všech třích sekcích(hudební,výtvarné i literární) jsme toho stihli hodně vytvořit a vyrobit,ať už se jedná o sochy,grafiky kresby,básně,slohy či písničky.Též jsme se toho hodně dozvěděli z barokního období a to formou zajímavých přednášek.A celý kurz zavrcholila mše a program námi vytvořený.
Ale co by to bylo za akci bez skvělých lidí.Příjemná atmosféra doprovázela celý kurz a po klášteře se linula krásná hudby a smích.Dík patří též učitelům.Hodnotím desíti body!
David Pauk
Dobrý den, posílám krátké hodnocení kurzu.
Umělecký kurz v Želivi se opravdu vydařil. Program byl vskutku bohatý a rozmanitý. Zahrnoval přednášky učitelů i hostů, happeningy, i vlastní tvorbu. Za ten týden jsme toho stihli opravdu hodně. Nejprve jsem se chtěla účastnit výtvarné tvorby, ale protože již nebylo místo, byla jsem v literární skupině a nakonec vůbec nelituji. Vyzkoušeli jsem si psaní různých textů, odlišnými žánry a myslím, že to pro mě bylo přínosné.
Pěkný víkend
Tereza Šilarová
Dobrý den, Aleši,
Předně bych chtěl poděkovat za příjemně strávených 9 dní ve společnosti kamarádských mladých lidí. Co mě uchvátilo ještě více, než prostředí kláštera, nebo přednáškami a tvorbou nabitý program, byl bezprostřední a přátelský přístup lektorů ke studentům.
I když jsem byl účastníkem výtvarné sekce, neodnesl jsem si zkušenosti a zážitky pouze z programů výtvarné, ale i hudební a literární skupiny, protože většina programu všech tří skupin byla vzájemně provázána.
PS: Těším se na budoucí spolupráci s Vaší školou.
--
Petr Šída
------------------------------------------------------------
Děkuji. Bylo to skvělé, tak, jako kdysi.
Martin Hyrš, veterán uměleckých kurzů Žirovnice 2006 a 2008
PS: "Jasně!" -- Pozice návštěvníka, který přijel jen na pár posledních dní a nebyl aktivně zapojen do programu, mi umožnila všímat si detailů, na které ostatní neměli čas. Nevím, kdo další si ještě všiml, že po chodbách kláštera prolétávají vlaštovky a na okně té nejzastrčenější místnůstky sedává poštolka. Kdo další fascinovaně sledoval zásuvky s telefony visícími volně ve vzduchu na krátkých nabíječkách. Kdo vnímal zátiší odložených předmětů, hromádky knih, mnoho krabic s výtvarnými materiály, kdo ocenil recept na palačinku po graficku a kdo si užíval klášterního klidu, zatímco kolem všichni hekticky tvořili.
Kurz původně před deseti lety začínal na zámku Žirovnice jako výtvarný, se sekcí malířskou a keramickou, a literatura sloužila k navození atmosféry, tenkrát s tématem "zeď". Zeď jako freska, zeď jako historické graffiti, vězeňská zeď... Už tenkrát nám byl recitován Magor a další kriminalizovaní autoři. V dalších letech se literární sekce osamostatnila, Žirovnicí se mihli i filmaři... A letos se na scéně divadla zvaného umělecký kurz havlíčkobrodského gymnázia zjevili hudebníci. Začali možná nenápadně, ale přesto jsou nejvýraznější skupinou letošního kurzu. Vytvořili úžasnou dobovou atmosféru, bez hudby by barok nebyl barokem a jejich melodie nám všem stále zní v duších.
Když jsem na Želiv dorazil (to bylo v úterý odpoledne), výtvarníci dodělávali tisky Křížové cesty, před tím už stihli akční malbu i repliky barokních soch z porobetonu a díla inspirovaná texty básníků i číhošťským zázrakem. Netuším kdy ani jak to všechno stihli. Další den byla na programu výtvarníků výroba monstrance z odpadního hliníku. Pracovně jsme se rozdělili na dvě skupiny, označené (aby se žádná nevyvyšovala) jako "1" a "A" (a aniž bychom si řekli, která je která). Dvě skupiny, dvě monstrance. Při vzájemném špičkování označované jako kuchyňská (mající základ ve staré pánvi, víku od remosky a mnoha vidličkách) a cyklisticko-aviatická (tvořená ozubeným kolem, starými žaluziemi a vhodně složenými plechovkami stojící na stínidle od lampy), a přece vypadají k nerozeznání od dobového originálu.
Přišel čtvrtek, den, kdy bylo nutné vše dodělat, vše uklidit a vše vystavit, aby byl umělecký pelech připraven na nadcházející barokní slavnost. Co říci ke slavnosti? Snad jen:
Barok neskončil, barok jest, barok bude!
Pátek už byl čistě úklidový den. Uklidit vše neuklizené, uklidit vše vystavené, uklidit vše uklizené. A vše stihnout na čas, autobus nečeká.
Kurz pro mě měl dohru ještě v autě, když jsem odjížděl. Cestou jsem v Humpolci přibral dva stopaře, co si už v pátek udělali sobotu (odpověď na otázku, co za den má člověk, který jede z bezčasí uměleckého kurzu a ještě musí chvíli pracovat, jsme nenašli) a místo do školy jeli z Pelhřimova do Kolína. Cestou samozřejmě přišla řeč na to, odkud jedu, následovala otázka "co to je umělecký kurz" a zbytek cesty a čekání v kolonách u rozkopaných mostů jsme strávili diskuzí o Magorovi a o želivském klášteře.
PPS: Když vezmete tříhrotou hliníkovou vidličku, přejetím traktorem ji narovnáte, zářezy mezi hroty ještě trochu víc proříznete a pak jeden krajní hrot ohnete do pravého úhlu a druhý úplně ulomíte, získáte nástroj, který MÁ FAKT HYBNOST!
Dobrý den,
konečně jsem se odhodlal sepsat své dojmy z uměleckého kurzu.
Předně musím říct, že na podobné akci jsem asi nikdy nebyl a nevím jestli se ještě na nějakou podobnou podívám, protože tenhle kurz byl z mého pohledu naprosto originální a nezapomenutelný. Strávit barokní týden s takovou intenzitou se asi člověku nepoštěstí mnohokrát za život. Chci poděkovat za připravený program a za pozvané hosty - jejich přednášky byly velmi zajímavé a inspirující.
Co se týče mé práce, byl jsem nepříjemně překvapen nedostupností varhan a ne nejlepším stavem klavíru. Nicméně většina tónů tam nějak zněla, takže to pro moje potřeby nakonec stačilo. Zvláště bych chtěl vyzdvihnout vaši vstřícnost, že jsem měl klavír k dispozici téměř neustále. Na druhou stranu jsem byl trochu zklamán zjištěním, že jsem toho stihl méně než jsem očekával, ale alespoň mě to snad donutí se tomu věnovat i o prázdninách, abych mohl skladbu úspěšně dokončit a předat.
Na závěr bych snad ještě dodal, že čtvrteční slavnost se mi také velmi líbila a myslím, že ve všech přítomných zanechala nesmazatelný zážitek - zde se koncentrovalo to nejlepší, co jsme za ten týden prožili.
Na úplný konec přeji, ať se zase někdy něco podobného podaří zorganizovat, alespoň s takovým úspěchem jako tento rok. Bylo by škoda, kdyby se takový unikátní kurz někdy nezopakoval.
Ještě jednou velké díky všem organizátorům
Václav Růžek
Všechny studentské hlasy jsou vloženy bez úprav, a to i bez pravopisné korekce (skoro jí nebylo třeba). V průběhu večera budou vloženy i odkazy na rozsáhlé fotogalerie (děkujeme Leoši Pořízovi, Sáře Hanzlíkové a Čapínovi, jakkoliv jeho fotky bylo nutno přece jen malounko přefiltrovat) :-)
Za tvůrčí tým Uměleckého kursu 2015 přeje všem krásné prázdniny
Aleš Říman.
Galerie č. 1 - barokní slavnost
http://vodaghb.rajce.idnes.cz/Zeliv%2C_barokni_slavnost/