Ve čtvrtek 4. 6. 2015 se opětovně po letech otevřely brány uměleckého kursu Gymnázia Havlíčkův Brod pořádaného na podnět studentů gymnázia ve spolupráci s jeho pedagogy a s Gymnáziem Vrchlabí. Ne nadarmo v Želivi, neboť zdejší premonstrátský klášter byl po celé devatenácté století patronem a zřizovatelem německobrodského gymnasia. Třiatřicet studentů a absolventů se tedy z běžného časoprostoru dobrovolně přesunulo do méně či více vzdálené minulosti, aby se naučili dýchat baroko, vnímat kritickýma očima krutost dvacátého věku a v první řadě - aby všerůzné teoretické impulsy promítli do dvé umělecké tvorby. Součástí kursu jsou jako před lety výtvarná a literární sekce, poprvé se také realizuje sekce hudební.
V čtvrtečním večeru účastníci uctili památku milovníka Želivi, spisovatele a výtvarníka Josefa Čapka, který se zde chtěl na stáří usadit, ale paradoxně to byla právě Želiv, kde byl zatčen gestapem a v podstatě tak zde započal cestu ke své předčasné smrti v koncentračním táboře. Happening inspirovaný procesími k poutním místům s čapkovsko-mariánskou korouhví v čele zamířil na želivskou kalvárii za zpěvu bavorské mariánské litanie, na kalvárii byly pak sborově čteny Čapkovy Básně z koncentračního tábora, jako by šlo o modlitby a nad hlavou v hodině mezi psem a vlkem pomalu tmavla obloha v typicky čapkovském odstínu modři. Následně byl v improvizovaném Barokině sálu České nebe promítnut film Misie Rolanda Joffého (Barokino promítá každý večer snímky vztažené k denním tématům a činnosti).
Pátek byl pak zasvěcen úvodním iniciačním přednáškám a počátkům tvorby ve skupinách. Výtvarníci se soustředili na zátiší Vanitas, s čímž byla také vhodně spojena přednáška absolventa GHB, Mgr. Petra Horáka z katedry restaurování Filosofické fakulty Univerzity Pardubice, který hovořil o zobrazování smrti v umění v průběhu věků. I literáti se zabývali smrtí s inspirací barokní i čepovskou, druhým denním tématem byl strach v inspiraci pourratovské, ale i novodobé, neboť odpolední program obohatil další z našich absolventů, Mgr. Petr Tvrdý, se svou přednáškou o Želivi jako koncentračním klášteru a akci K. Hudebníci se pozvolna začali z nadaných individualit formovat ve fungující barokní kapelu a v tuto chvíli se již jejich Nebeští kavalérové skutečně dotýkají utěšlivě modré oblohy, která se nad Želiví klene již od chvíle, kdy jsme sem v čtvrtek přijeli.
Večerní program připomněl humpoleckého patriota, básníka a překladatele Jana Zábranu, který by shodou okolností ve čtvrtek oslavil čtyřiaosmdesáté narozeniny. Písničkář Jakub Kříž v programu s názvem Vraní zpěvy celého života představil celkem dvanáct zhudebněných Zábranových básní, ty byly proloženy fragmenty ze Zábranova deníku v podání Aleše Římana.
Svíčky svědčící o tvůrčí činnosti studentů na kursu hořely v areálu želivského kláštera až do půl jedné následujícího dne. Literáti se pokoušeli vzkřísit tradici nočního vyprávění příběhů (a úspěšně!), výtvarnící dokončovali svá zátiší, hudebníci naslouchali nadpozemským tónům barokní hudby. A někteří maratonci si pak v duchu teze And now something completely different ještě v půlnoční hodinu neodpustili barokinní versi Monty Pythonova Smyslu života.
A to je vše jenom začátek. Dnešek se nese ve znamení hry se slovy a chiasmáží, večer prosvětlí barokní harmonie při komentovaném poslechovém večeru ze světové barokní hudby, zítra se za námi chystá básník a publicista Miloš Doležal, aby téma zázraku či mirákula doplnil o příběh pátera Josefa Toufara, tedy o zázrak číhošťský!
Neváhejte, přijeďte do Želivi. Je tu totiž háven v rouše barokním!
P. S. Článek bude v průběhu dne doplněn o odkaz na fotogalerii.