Bylo to v máji. Po maturitách. Hrdliččin zval ku lásce hlas, tedy dokud nadobro neumrzla. Nebudu lhát, na vodu se mi letos příliš nechtělo. Také kolegové Secký a Mejstřík vypadali po maturitním klání jako boxeři v šestnáctém kole zápasu proti mlsnému Miku Tysonovi. Ale jízdní řád školního roku je neúprosný. A Pán Bůh za to zaplať!
Zažil jsem v uplynulém týdnu ojedinělý zážitek. Vyjel jsem do deště a zimy s partou sedmnáctiletých studentek a studentů, z nichž jsem neznal ani jediného. Vodácký sport navíc není právě fyzicky nenáročný, a tak se mé obavy ještě zvětšily, když jsem zjistil, že skupina je ze dvou třetin plná na první pohled křehkých děvčat.
Pršet začalo v okamžiku, kdy jsme dali lodě na vodu. Navíc se prudce ochladilo. Déšť sílil a vítr z něj učinil téměř vražednou zbraň. Bylo to, jako by na nás z nebe Přemek Podlaha užil svou pověstnou konev s kropenkou se třinácti otvory! V noci tři stupně, v úterý dopoledne jsme balili stany bezprostředně po skončení prudkého lijáku v osmi stupních. A přece nikdo neprotestoval, nikdo se proti nikomu a ničemu nevymezoval a všichni se ještě ke všemu (i přes patrnou únavu) evidentně velmi dobře bavili!
Stejně tak po večerech, kdy se vždycky zábavy chopil Vašek Kučera, a zpívalo se a smálo a doufalo v lepší zítřky, řečeno oldspeakem.
Ve středu ráno, než jsme vyrazili do Krumlova, jsme se jen tak cvičně zeptali, kdo by chtěl projet v noci na raftech krumlovskými jezy. Bylo opět osm stupňů, nám služebně starším vodákům mžilo do zbytků vlasů… a přihlásili se všichni. A když jsme se pak v půl jedenácté večer vraceli pěšky pět kilometrů zpět do kempu a ještě jsme se kousek proběhli (já při této příležitosti chytil príma tygra, kterého by mi záviděl i William Blake), slova jako krásný a nádherný svým zvukem a frekvencí asi přinutila i nebe, aby se zbavilo mraků… a od rána bylo za odměnu teplo, a tak jsme mohli blbnout na nízkých lanech, porazit mladý kluky ve fotbale (fotbal nemá logiku, fakt) a spálit se na Vinnetoua, aby v pátek rodiče přehlédli případné omrzliny z pondělka.
A teď to nejdůležitější: na vodě si studenti počínali bravurně. Jezy zdolali až na drobounké boty brilantně, s jistotou, navíc Ti, kterým to zpočátku příliš nešlo, patřili hned druhý den mezi nejlepší. Když už se někdo podíval do vody, vzal to sportovně a s úsměvem (i Katka, která téměř neměla nohu). Jednotlivé etapy jsme vzhledem k nízkému průtoku zajížděli v impozantních časech (11 km z tábořiště U Milana do Zlaté Koruny za hodinu deset? Máte vysvědčení od lékaře? Nerozumím!), místy jsme se opravdu vezli sportovní rychlostí!
Zní to jako pohádka a svým způsobem to pohádka byla. Nechtěl jsem tam jet a potom nechtěl domů. Chtěl bych tedy poděkovat kolegům Mejstříkovi a Seckému za bezproblémovou spolupráci a bezchybnou profesionální práci v průběhu celého kursu, MUDr. Kašparovi za intenzivní léčbu slovem, Zdeňku Prodělalovi za každodenní gastronomický ráj, MUDr. Suchomelovi za to, že alternativní přístup svého kolegy přijel podpořit úsměvem proktologa (dlužím mu zlatý vidle!) a v neposlední řadě Michalu Majklovi Miklósi Hromkovi, ekonomickému řediteli firmy Inge – outdoor, který celý kurs do roztrhání těla garantoval jako profesionální instruktor vodní záchrany a turistiky. Ale především chci poděkovat všem žákům sexty, druhé C a druhé D, kteří se kursu zúčastnili, protože takhle dobrý to bylo hlavně kvůli nim!
Vždyť jsem to říkal, pohádka. Takže, dobrý večer vespolek!
Ve vlaku Praha – Havlíčkův Brod 1. 6. 2015 Aleš Říman, emeritní vedoucí kursu
P. S. Fotogalerii ze suchozemských i vodáckých kratochvílí včetně videosekvencí z jezu Pod Papouščí skalou najdete na adrese
http://vodaghb.rajce.idnes.cz/Fotky_-_voda/
Foto: Hromek a Říman, kamera Prodělal, režie Kotěnočkin.
P. S2. Článek bude průběžně doplňován o ohlasy studentů!
A JE TO TADY - SLOVO MAJÍ VODÁCI:
Adam Ferencz:
Hodnocení - vodácký kurz 2015
Z vodáckého kurzu jsem nadšený. A proto vlastně taky píšu tohle. To, že nám občas pršelo vůbec nevadilo (byl to jen trochu víc outdoor). Pod vedením velmi zkušeného instruktora Michala jsme se velmi rychle naučili řídit kanoi. O tom vypovídá i to ze na prvním jezu se nikdo nevyklopil. Jízda na kanoi byla celkem pohodova. Stanovali jsme 2x. Někomu prý byla trochu zima, já osobně jsem se vyspal lépe než někdy doma. Velmi se mi líbilo zařízení stravy. Snídaně a večeře jsme si objednávali do skupin 60/120 Kč na osobu. Vždycky jsme se do sytá najedli. Večerní program jsme trávili společně (vytvořili jsme dobrý kolektiv). Zábavu obstaral Vašek Kučera, který vzal kytaru. Musím také ocenit všechna hudební a dramatická vystoupení pedagogů (nelze je popsat musíte je zažít). Na kurzu jsme poprvé v historii absolvovali noční plavbu na raftech. Bylo by super, kdyby se to stalo tradicí. Z kurzu jsem přijel plný energie. Chtěl bych poděkovat učitelům, "veliteli" Michalovi, zdravotníkům a panu Prodělalovi za uskutečnění tohohle super zážitku.
Anna Bergerová:
Týden na Vltavě byl jednoznačně úžasný! V prvních dvou dnech sice pršelo, ale když se jede na vodu, musí se počítat i s vodou nahoře. O to více jsme si poté vážili společných večerů u krbu a s písničkami na rtech. Díky nim jsme měli možnost všichni se navzájem lépe poznat. Moc se mi líbilo plout na raftu večerním Českým Krumlovem- pohled na zdejší zámek byl po setmění ještě impozantnější, dokud mě (jakožto zadáka) kamarádky pro jistotu neupozornily, ať se radši soustředím na děsivý, blížící se jez. Nebojte se, projeli jsme všichni bez problémů, a to hlavně díky skvělému přístupu učitelů, kteří nás zdárně vyškolili ve zkušené vodáky.
kolektiv 2. C
Jen, co jsme se nalodili,
mraky se hned vyrojily,
déšť se spustil vzápětí,
cítili jsme napětí.
Nálada však neklesla
a přes jez nás přenesla,
u stánku jsme zastavili,
dobře jsme se nabaštili.
Secký si dal klobásu,
čekali jsme na spásu,
spása se však nekonala,
teplá voda dokapala,
Pražáci se vychloubali,
že si teplou sprchu dali.
Po zaznění ovečky,
zapnuli jsme domečky,
vlezli jsme si do spacáku,
zima byla jak v mrazáku.
Oblečení měli jsme však dost,
nic nám nezkazilo radost.
Druhý den vítr foukal,
Říman na naší rychlost koukal.
Vesty jsme se zapnuli,
do Krumlova dopluli,
tam se nám moc líbilo,
sluníčko pak svítilo.
Odpoledne jsme hry hráli,
celou dobu jsme se smáli.
když se slunce schovalo,
překvápko pak nastalo.
Rafty jsme si zapůjčili,
ani jsme se nesmočili,
Krumlovem jsme propluli,
učitelé i zpívali.
Krumlov nám Bradavice připomínal,
každý na tento okamžik vzpomínal.
Secký nám storku povídal,
prsty a figurína nás straší dál.
Vodu jsme si užili,
pěkně jsme se zpražili,
cesta byla velmi dlouhá,
a vzpomínka už jen pouhá.
Stáli se z nás kamarádi
a máme se hodně rádi.
Páni učitelé děkujeme,
netušili jsme, že si to tak užijeme,
voda s vámi byla boží,
mějte se a ať vám slouží!
Vodáci z 2.C