Družební návštěva Spišské Nové Vsi

Během třetího květnového týdne uskutečnila delegace našich studentů první část výměnného pobytu s gymnáziem ve Spišské Nové Vsi. V článku najdete reportážní reflexi Veroniky Halamkové a fotografie Jiřího Kletečky a Vojtěcha Suchého.

Bylo brzké ráno – dvanáctý máj –

ranní máj – byl výletu čas.

Jindřiščin zval na cestu hlas,

kde Slovenský čekal ráj.

Neděle 12. května 2013, tři čtvrtě na osm. V hale havlíčkobrodského nádraží se pomalu schází rozespalí studenti septimy A (v doprovodu Vojty Suchého z 3. ročníku) a zdraví se s pedagogickým dozorem, se svými neohroženými vůdci pro příštích pár dní. Slovensko už čeká, a tak obtěžkáni většími i menšími zavazadly se vydáváme na cestu. Po (ne)snesitelných osmi hodinách ve vlaku se konečně blížíme k cíli. Nervozita přeci jen o trochu stoupá, nikdo z nás neví, co čekat. Spišská Nová Ves nás „vítá“ hustým deštěm a zimou. Unavení a nejistí hledáme své náhradní rodiny a čekáme, až si nás ti cizí lidé odvezou někam pryč, do neznáma.

Druhý den ráno se konečně znovu scházíme, k překvapení všech v plném počtu, živí a zdraví. Stále ještě prší a v plánu jsou Vysoké Tatry. Menší komunikační problémy bohužel způsobily, že ne všichni počítali s takovým programem, a tak na něj nebyli připraveni. Nutno zmínit, že procházka po horách vyžaduje trochu jiný outfit, než procházka po nákupním centru. Jinými slovy, deseticentimetrové podpatky nejsou příkladem turistické obuvi. Situaci naštěstí vyřešily bleskové nákupy při prohlídce města Popradu, a tak jsme byli všichni připraveni vydat se do hor. S rostoucí nadmořskou výškou teplota vzduchu rychle klesala a vlak nás vezl stále hlouběji do husté, bílé tmy. Na místě jsme se rozhodli pro kratší procházku k Štrbskému plesu, chloubě Vysokých Tater, které jsme však pro samou mlhu opravdu uviděli až prostřednictvím obrázků a pohlednic. Cestu zpátky jsme si pak krátili zkoumáním rozdílů a podobností mezi českým a slovenským jazykem.

V úterý ráno byla na programu návštěva spišskonovoveského gymnázia. Po oficiálním přivítání jsme se rozešli do tříd, kde jsme měli strávit dvě vyučovací hodiny. Byla to pro nás zajisté zajímavá zkušenost – někteří z nás si vyzkoušeli slovenský test z fyziky, jiní navštívili svou první (a nejspíš i poslední) hodinu náboženství. Tak či onak, v tu chvíli jsme si skutečně vážili školy, do které chodíme. Po krátkém československém fotbalovém zápase na školním hřišti jsme autobusem odjeli na Spišský hrad, rozlohou jeden z nějvětších hradních komplexů ve střední Evropě. Následoval oběd na nedalekém Spišském Salaši a odpolední návštěva Spišské Kapituly, kde na nás budou nejspíš ještě dlouho vzpomínat, a to díky nevinnému zaměnění dvou slov – kalvária a kaviareň. (Pro vysvětlení: nejstarší slovenskou kaviareň ve Spišské Kapitule opravdu nenajdete.) Příjemný, i když poněkud vyčerpávající den byl zakončen prohlídkou Levoči, malebného městečka, jehož historické centrum patří mezi památky UNESCO.

Středa byla posledním celým dnem, který jsme na Slovensku strávili. Poznali jsme město, které se na pár dní stalo naším domovem, měli jsme možnost poobědvat ve školní jídelně a odpoledne pro nás bylo připraveno avantgardní divadelní představení, které, ač vzbudilo nejrůznější emoce a názory, bylo určitě pro každého zážitkem. Po zbytek dne byl program už jen na nás. Někdo šel do kina, někdo nakupovat, někdo odpočíval před dlouhým večerem…

Úplně poslední den už spočíval jen v balení, snídání a loučení. A samozřejmě dalších 8 hodinách na cestě domů.

Těch několik dní pro nás bylo nejen skvělou zkušeností, ale především zábavou. Cestovali jsme, mluvili a smáli se. Máme nové přátele a spoustu zážitků, těch pár vtipů jen mezi námi, které nikdo jiný nepochopí…  Stálo to za to! :-)

S poděkováním našim váženým vůdcům,

Hynku Bouchalovi, Aleši Římanovi a Jindřišce Trnkové,

Za septimu A,

Veronika Halamková

Níže najdete slíbené fotografie. Úplnou sbírku možno prohlížet pod následujícím odkazem: 

http://jirkle.rajce.idnes.cz/Slovensko_2013#