Z výletu kvarty B aneb Texas je jinde!

V termínu 14. 6. - 15. 6. 2012 se také kvarta B vydala na zasloužený výlet před koncem školního roku. Několik dní před výletem bylo pro kvartány velmi náročných, učitelé uzavírali známky, studenti se snažili vylepšit co se dalo. Na výlet se tedy všichni opravdu těšili. A to ani nevěděli, co všechno zažijí již na začátku cesty :-)

Pár postřehů z výletu sepsala Pavlína Vaněčková, fotografovala Barbora Gadlinová. 

Pár postřehů z výletu sepsala Pavlína Vaněčková, fotografovala Barbora Gadlinová.

Výlet začal přesně v 7:50 na havlíčkobrodském nádraží. Všichni jsme dorazili zdánlivě včas a v pořádku a tak nám nic nebránilo vydat se vlakem odjíždějícím v 8:05 směrem k Třebíči. Když jsme se pohodlně usadili a batohy si daly pod sedadla, obklopila nás pohodová nálada, která všechny na 100% přesvědčila, že nás čeká oddychová cesta do Jihlavy, kde na nás bude čekat vlak do Třebíče. To jsme však ještě netušili, že pár kilometrů za Brodem se střetlo osobní auto s nákladním vlakem.

Toto nemilé překvapení nás tedy donutilo odcestovat vlakem opět zpátky na havlíčkobrodské nádraží, před kterým na nás již čekal náhradní autobus. Přeplněnost by se ještě dala snést, avšak poté, co jistá paní začala doslova drát své jízdní kolo do autobusu, padlo pár návrhů na cestu do Jihlavy pěšky. Naštěstí, všichni jsme se nakonec vešli. Když se začínaly zavírat dveře, přistoupil k nim kovboj s plnovousem a v klobouku a snažil se na poslední chvíli dostat do autobusu také, a to i přesto, že Jan trefně poznamenal: „Texas je jinde!“ Nikomu jeden člověk navíc nijak zvlášť nevadil, avšak když jsme zjistili, že muž s sebou dovnitř nese i štafle, dvě francouzské berle a na podivném vozíku ještě dvě velké nádoby s barvou, tak jsme byli schopni pouze nevěřícně zírat. K velkému údivu jsme nakonec do Jihlavy dorazili. I když s nemalým zpožděním jsme nakonec dojeli až do Stařče. Odtud jsme pak, přes protest třetiny třídy, šli šest kilometrů pěšky. Ve chvíli, kdy už jsme se vyčerpaností plazili po zemi, se nás zželelo jistému řidiči autobusu, který jel kolem a kterému je celá naše třída velice vděčná. Poslední kilometr cesty jsme tedy jeli autobusem.

Do Březové jsme sice dorazili o dvě hodiny později, vyčerpaní a vyhladovělí, ovšem hned po příjezdu na nás čekal vynikající oběd a naše instruktorka Pinky. Po krátkém odpočinku jsme se odebrali k rybníku, na kterém pro nás byly připraveny rafty. I přes to, že se žádný raft nepřevrhl, postarali jsme se všichni o to, aby se na břeh nikdo nevrátil suchý.

Následovně jsme se s Pinky vypravili za paintballovým králem, jak ho sama nazvala. Po seznámení s touto aktivitou jsme se rozutekli po paintballovém hřišti a vrátili se s mnoha modřinami. Vedle srubu, ve kterém jsme byli ubytovaní, se nacházela „rambo dráha“. Tu si prošly i naše paní učitelky. Poté jsme se vydali na pole, kde jsme si všichni vyzkoušeli střelbu ze vzduchovky a z luku. I když jsme měli po večeři ještě spoustu plánů, počasí nám je bohužel překazilo. A tak se většina z nás místo toho šla pobavit na diskotéku a hrstka lidí si šla dokonce zaplavat do bazénu, který měl nanejvýš pět stupňů.

Další den jsme se hned ráno vydali do lesa, kde si někteří zájemci vyzkoušely takzvaný skok do prázdna. Po snídani jsme se odebrali k velké lanové dráze, jejíž součástí byla i horolezecká stěna. Ještě předtím, než jsme se však vrhli vzhůru, jsme si, upevněni na lanech, zaskákali na dvou trampolínách. Lanová dráha pro většinu z nás představovala zážitek, na který ještě dlouho nezapomeneme. I paní Kvášová s paní Pořízovou se směle vydaly vstříc lanům, kládám a pneumatikám. Ovšem na horolezeckou stěnu už si troufl jen málokdo. Protože nejlepší aktivitou celého výletu se pro většinu z nás stal paintball, skupinka lidí se rozhodla, že si to před obědem ještě jednou zopakuje.

Po obědě si nás Pinky svolala do baru, všichni jsme dostali diplom a jediné, co nás v tuto chvíli trápilo, bylo pomyšlení na to, že nás čeká cesta pěšky na autobus do nedaleké vesnice. Tempo, které jsme nasadili, bylo pro většinu třídy téměř vražedné. Naštěstí jsme se už s žádným problémem na železnici nesetkali a tak jsme v pět hodin odpoledne v pořádku a bez ztrát na životech dorazili na havlíčkobrodské nádražíJ