Jsme tým!

Memoriál Moniky Jirákové se i letos neobešel bez účasti našich studentů. Tento turnaj se každoročně pořádá na počest vynikající volejbalistky Moniky Jirákové, která tragicky zahynula v době studií na Obchodní akademii v Havlíčkové Brodě. Účast na tomto, již tradičním, klání jsme si nemohli nechat ujít i letos. Před týmem z našeho gymnázia stála nelehká výzva - uhájit putovní pohár. Každá škola si považuje za čest, aby její jméno bylo vyryto do skleněného poháru a nesmazatelně se tak dostalo do seznamu těch nejlepších volejbalových týmů...........

Letos byla pro naše volejbalistky situace o to náročnější, že naši školu reprezentoval pouze jediný zástupce silnějšího pohlaví a tak musely naše dívky podávat o to kvalitnější výkony. A že je tedy podávaly! Turnaje se zúčastnilo celkem 8 družstev z různých středních škol v okolí. Byla rozdělena do dvou skupin. Z každé skupiny vzešla 2 vítězná družstva, která spolu svedla boj o prvenství. Naše skupina byla velmi kvalitně hráčsky obsazená. Přemožitelem nám byla pouze Akademie a gymnázium ze Světlé nad Sázavou. Rozdíl byl pouze nepatrný. Hrálo se 1:1 na sety a o vítězi rozhodli pouze dva ztracené míče. Naše smíšené družstvo tedy postoupilo do semifinále ze druhého místa a mělo tak stále velkou šanci obhájit prvenství z loňského roku. Utkali se nejprve s první z A skupiny. Celkem hladce porazili OA a HŠ Havlíčkův Brod a čekal je tedy už jen rozhodující zápas o prvenství. Nakonec se nám stali soupeři opět borci z Akademie a gymnázia ze Světlé nad Sázavou. Naše dívky a jeden chlapec se bili jako lvi, tedy vlastně spíše lvice, ale bohužel to nakonec na celkové vítězství nestačilo. Skončili celkově na krásném druhém místě a sladká odměna v podobě báječného dortu je neminula.
Byl to opravdu velmi kvalitní sportovní zážitek. Týmy byly sice smíšené, ale finálové zápasy neměly daleko k opravdovému mužskému volejbalu. Tvrdé smeče padaly z obou stran. Hrálo se na vysokou síť, ale ta naše volejbalistky ani v nejmenším nerozhodila a ke konci již útočily bez sebemenšího zaváhání.
Nebyl to pouze sportovní zážitek, ale i zážitek z toho, jak můžou lidé napříč ročníky spolu bezvadně fungovat. "Jsme tým" zaznívalo před každým rozeběhnutím se do hřiště. Holky měly s sebou jednoho kluka a chvílemi to vypadalo, že si tuto roli "jedinečného" opravdu užívá. Skoro to vypadalo, jako by bojoval o každý míč s takovou usilovností jen proto, aby pak mohl slavnostně obejmout s vítězným zvoláním svoje stádečko krásných dam, oblečených pouze ve velmi krátkých přiléhavých kraťasech.
Všem zúčastněným velmi děkuji za skvělý sportovní a týmový zážitek. Doufám, že se příští rok bude trofej opět blýskat ve vitrínách naší školy. Přeji mnoho dalších nejen sportovních, ale studijních výsledků.