Žirovnice: ve znamení mrazivé normalizace

Stěžejními osobnostmi dalších dnů našeho žirovnického pobytu byli výtvarník Mikuláš Medek a literát Jan Zábrana. Tvorba i život obou výjimečných umělců byly fatálně poznamenány zvůlí českých bolševiků, jimž je umění co prostor svobody odvěkým a nutným nepřítelem.

Tvorbu obou tvůrců jsme si zpřítomnili prostřednictvím přednášek, videoprezentací, filmových dokumentů, analýz textů; zvláštní místo při tom patřilo uměleckému tandemu „Křižník“ (Jakub Kříž, Dan Koráb), kteří již dříve reagovali na Zábranovy texty jejich zhudebněním a výtvarným ztvárněním.

Abychom co nejpřesněji přiblížili dobovou atmosféru, v níž Zábrana s Medkem žili, rozhodli jsme se oživit ducha normalizace, jednoho z nejmrazivějších období českých dějin. Celý úterek jsme tak proložili řadou happeningů: násilnou ranní rozcvičkou a nástupem, politickými projevy před jídlem, plněním Fučíkova odznaku, „špízlováním“, „práskáním“ jakýchkoliv projevů nekonformity, řvaním a skandováním hesel. Do toho byly čteny a promítány autentické záznamy politických vězňů, jež byly prokládány dokumenty ukazujícími na neuvěřitelnou sterilnost a pokleslost oficiálního normalizačního umění i dobové televizní zábavy. Celý den pak vyvrcholil normalizační diskotékou, kde zazněly odporné písně Michalů Davidů, Pavlů Horňáků, Daliborů Jandů, Helen Vondráčkových, Darin Rolincových a podobných běsů.