Gymnazisté ve Finsku: Z deníčku učitelova (part 1)

Můj milý učitelský deníčku, už jsi snesl leccos. Během let se semlela pěkně nepřehledná řádka podivuhodných příhod, jež jsem musel svěřit našemu hard disku. To, o čem Ti chci psát teï, tu na žádný pád nebylo. Představ si, že tyto řádky do Tebe „datluju“ nějakých 1.900 kilometrů od naší rozkošné brodské alma mater. Kdybys udělal na mapě pomyslnou čáru místem, kde nyní jsem, pak věz, že 99% obyvatel Evropy žije na jih od této čáry; přímo na ní a dále směrem na sever by to bylo ono zbývající procento.

 

Stránky partnerské školy v Savonlinně

Můj milý učitelský deníčku, už jsi snesl leccos. Během let se semlela pěkně nepřehledná řádka podivuhodných příhod, jež jsem musel svěřit našemu hard disku. To, o čem Ti chci psát teï, tu na žádný pád nebylo. Představ si, že tyto řádky do Tebe „datluju“ nějakých 1.900 kilometrů od naší rozkošné brodské alma mater. Kdybys udělal na mapě pomyslnou čáru místem, kde nyní jsem, pak věz, že 99% obyvatel Evropy žije na jih od této čáry; přímo na ní a dále směrem na sever by to bylo ono zbývající procento.

Brodské gymnázium se totiž zapojilo do studijního programu Evropské Unie „Comenius“, v jehož rámci navázalo spolupráci s podobnou střední školou ve finském městě Savonlinna, které se nachází nějakých 400 kilometrů severovýchodně od Helsinek; pouhých 50 kilometrů odsud pak začínají nekonečné, téměř neobydlené pláně široširé matičky severní Rusi. Naši a finští studenti (vesměs výteční, mladí a nadějní) by si měli vyměnit zkušenosti s pořádáním maturitních plesů.

Můj milý učitelský deníčku, jsi ještě příliš mlád a nezkušený, tak dávej dobrý pozor, aby sis pro příště zapamatoval, jak se takový projekt realizuje. Ti, v jejichž hlavách se podobný nápad zrodí, musí nejdříve vyplnit kilogramy rafinovaně vymyšlených formulářů, mailovat ve dne i v noci s protistranou, napjatě čekat na vyhodnocení svého projektu, v případě (vůbec ne obvyklého!) úspěchu sehnat a patřičně instruovat studenty etc...

Po těchto dlouhých přípravách se smí vyrazit. Jede se velmi brzy ráno autobusem, nejlépe v půl sedmé od našeho staroslavného učiliště. Autobus Tě doveze před ruzyňské letiště. Usměvaví, korektní zaměstnanci Ti odbaví velké zavazadlo, pak zkontrolují, jestli nejsi terorista a už můžeš vplout do královského prostoru pro odbavené pasažéry. Letadlo mířící do Helsinek je elegantní, veliké a bílé, má dvě křídla a spoustu okének. Po adrenalinovém startu si to tiše mručí v 10.000 metrech nad souší i mořem. Než se vzpamatuješ, jsi v Helsinkách a už si to štráduješ autobusem na sever do vzdáleného pětadvacetitisícového města v severním koutě Evropy. Zde, tě uvítají milí a usměvaví (jak jinak) Finové. Studenti i učitelé se navzájem seznámí v noční mrazivé Savonlinně (půl desáté večer místního času), posléze si finští rozeberou své unavené české protějšky, ubytují je na patřičných místech a nechají odpočívat. Sobotní a nedělní program se odehrává v soukromé režii jednotlivých rodin, neboť oficiální část projektu se pochopitelně může rozeběhnout až se začátkem týdenní výuky. My, učitelé, zažijeme během těch tří dnů lecjakou pamětihodnou událost. Konverzujeme se svými finskými kolegy, vyměňujeme zkušenosti, procházíme zdejší severskou architekturou, necháme se provést perfektně vybavenou (a prázdnou!) školou, navštívíme volejbalové utkání místního týmu, vyslechneme koncert klasické hudby v místním luteránském chrámu Páně a prožijeme mnoho dalších nezapomenutelných roztomilostí.

Chtěl jsem Ti toho svěřit daleko více, ale všude kolem už vládne hluboká noc, od obrazovky mě pálí oči a chce se spát... Nezoufej však, já se Ti ještě určitě ozvu. A nebudu sám... Nezapomeň si pečlivě prohlédnout všechny ty obrázky, které vytvořil kolega Jaroslav, aby zadržel několik prchavých okamžiků z našeho cestování. Znám Tě za těch pár let dobře a vím, že Tě budou zajímat více než moje povídání.....

Tvůj Hynek.

---