Lyžařský kurz GHB (A5, B5, 1A), Jánské Lázně

Lyžařský kurz gymnázia byl přesunut z prosincového termínu 2006 až na samý závěr lyžařské sezóny – první dubnový týden 2007. Kurzu se zúčastnilo 68 studentů, čtyři instruktoři lyžování, dva instruktoři snowboardingu a lékař kurzu. Zázemí kurzu (ubytování a stravování) bylo zajištěno v Jánských Lázních – penzion Protěž a penzion Varta.  Sněhové podmínky nebyly zcela ideální (typ sněhu – firn), přesto se poměrně dobře lyžovalo ve skiareálu na Černé Hoře. V provozu byla sjezdovka „Anděl“, „Černohorská“, „Sport1“, „Sport2“, sjezdovka u hotelu  Černá Hora a částečně byla v provozu i sjezdovka v horní části pod kabinovou lanovkou. Dopravu na ZLVK zajištovala firma ZODOS a.s..  V pokračování tohoto článku si můžete přečíst příspěvky frekventantů kurzu a prohlédnout fotky z radovánek na firnu.

PřečTětE Si cHaRaQtErIsTiQu qUrZu, QtErOu nApSaLi fReQeNtAnTi téTo aQcE. tExT ByL MiNiMálNě PřiZpůSoBeN (wěTšiNoU ZqRácEn), gRaMaTiCqé a sTyLiStIcQé ChYbY NeByLy záMěrNě OpRaWoWánY. pOqUd sI ChCeTe pRoHléDnOuT WícE FoTeQ Z TétO AqCe, MůžeTe sI StáHnOuT oBráZqY ZdE (zIp sOuBoR - NuTnO RoZbAlIt). aBsOlWeNtI QuRzU MoHoU ZísQaT FoTqY W LePší QaLiTě A DaLší ZdE NeZwEřeYněNé FoTqY U WeDoUcíHo qUrZu.

  První družstvo („rakeťáci“) vše zaznamenali takto: 

Na lyžařském kurzu v roce 2007 v Jánských Lázních nebyl sníh, přesto jsme si celkem solidně zalyžovali. Naše první družstvo zde zajišťovalo vpodstatě vše. Rovnali jsme asi 90-ti spolužákům lyže, hledali jsme ztracené hodinky na sjezdovce atd. (Poznámka vedoucího ZLVK – kurzu se zúčastnilo 68 studentů)  Přesto jsme si to zde užili. Dále si vážíme učitelů, že to s námi bez potíží přežili. Takže kromě toho, že byl kurz příliš krátký so to tu (skoro) všichni pochvalujeme. Toť vše.

 

Na gymplu už strašná nuda,

říkáme si: „To je pruda!“.

Učitelé stěžují si a náš přístup nepřejí si.

Chtějí po nás aktivitu

a né tu naši pasivitu.

Třídní šílí, huláká,

ať to nikdo nefláká.

My učením znavení, přejeme si jediný,

aspoň trochu toho restu,

bez školy a bez trestu,

bez učení, bez skrupulí,

bez jedniček a bez kulí.

Milan Novák ředitel,

ostatních náš velitel.

Rozhodnutí potěšilo,

všem se ihned zalíbilo.

Na hory se vyrazí,

snad už to nic nezkazí.

Sobota ráno, všude klid,

před gymplem však velký lid.

Co se děje? Kdo to ví?

Kdo nám na to odpoví?

To jsou přece prváci,

naši chytří školáci,

co dostali tu možnost jet

na lyžařský kurz ihned.

Autobusy vyrazily,

směr na Jánské Lázně,

po chvíli jsme dorazili,

vystoupili rázně.

Čekat dlouze nevadilo,

hotel celkem ušel,

jídlo nám vše nahradilo,

sníh se taky našel.

Na skupiny rozdělení

už půl roku do předu,

na kopec jsme vyrazili

s intruktory ve předu.

Po sněhu jsme vyjeli,

sem tam nejake bláto,

lyže jsme si ničili,

kašlali jsme na to.

Ve společné místnosti

někdo rozkaz křičí,

nebojte se lidičky,

je to jen náš Ričí.

Po rozkazu to vše začlo,

diskotéka v podzemí,

po tom co tam přišlo béčko,

pařilo se k zbláznění.

A v nejlepší náladě

učitel tam přišel,

vyhodil nás na pokoj

po desáté večer.

A ve středu to skončilo,

už jedeme domů,

vzpomínáme na hory,

máme zase školu.

 

Střípky z charakteristiky lyžařského kurzu od družstva číslo šestnáct: 

…. jsme se už nastrojeni na sjezdovku vydali před osmou hodinou na snídani, která se podávala formou švédských stolů. …. ….  První jízdy byly skvělé – sníh dobrý a lidí málo. Pan Vošický nás učil různé styly lyžování, přičemž využíval různých vychytávek od „sbírání bedýnek“ po „letadýlka“. … … …  Po obědě byl program dán vedoucími jednotlivých družstev. Náš aktivní vedoucí vymyslel výlet na Černou Horu … Výlet zahrnoval vyhlídku na rozhledně a návštěvu EKO farmy spojenou s ochutnávkou výrobků …

 

Výběr z poznámek družstva číslo tři:

Našeho družstva se ujala paní učitelka Eva Sobotková. V družstvu je nás celkem patnáct. Nejprve jsme museli dojít od naší chaty a ž k nástupní stanici kabinové lanovky, kterou jsme vyjeli na Černou Horu. Z počátku bylo lyžování výborné, protože byla sjezdovka upravena. I lidí bylo málo. … … … … Okolo poledne jsme museli lyžování zanechat a sjet zpátky na svoji chatu. Tam následoval vydatný a chutný oběd, na který jsme se všichni moc těšili. Náš odpolední program se skládal z procházky po okolí a nakupování v nedalekém městě. …… … … Po večeři následoval večerní program. Někteří kluci a holky se zúčastnili diskotéky, která se podle mínění zúčastněných vyvedla. … … … … NEXT DAY … … … … I tak si to každý moc užil a ani nechtěl na oběd (mimochodem bylo rizoto). Když to tak shrnu, tak jsme si docela dobře zalyžovali. Touto cestou bych chtěl za celé třetí družstvo poděkovat naší vedoucí za vedení našeho družstva a ochotu s nami spolupracovat.

 

Lyžařský kurz očima čtvrtého družstva:

I přijeli jednoho dne gymnazisti nahoru na horu,

zlepšovat se v lyžařském oboru.

Sněhu nebylo tam zrovna moc,

málo kdo prospal celou noc.

Na svahu hudba pěkně hrála,

sněhová pokrývka nám pod lyžema tála.

Sport byl pro nás jasná volba,

po nás urovnala to pak rolba.

Vedoucí družstva na Anděla chtěla,

protože nás však ráda měla,

na sportech nás zanechala.

Třetí den jsme ji však vyhověli,

Anděla jsme stěží sjeli.

Dvakrát, třikrát, čtyřikrát,

na Sporty se každý vrátí rád.

Tam jsme si užívali roviny

a dělali jsme pořádný blbiny.

 

Co o tom všem psali „snowborïáci“:

 

Přijeli jsme na chatu,

snih nebyl ani po patu,

chata jako z NDR,

hned se do ni *****.

Už si prkna berem,

k sjezdovce se derem.

K lanovce to štreka je,

Riči křičí do kraje:

„Dejte pozor, silnice,

vím co říkám.“ pyšní se.

Rozcvička nás nemine,

každej slabej uhyne.

Točíme to do svahu,

ty jo, to dá námahu.

Front-side, back-side střídáme,

na pusu tam padáme,

někteří i na vleku,

pak šlapou dolu ve vzteku.

V poledne sníh taje,

čučíme už jen do kraje.

Na chatu se vracíme,

jemně nervy ztrácíme.

Na chate to pařba je,

kdo neusne vyhraje.

Poslední den je tu zas,

paříme tu nadoraz.

Loučíme se neradi,

škola však nám „nevadí“.