Cesta do Třebíče a ještě dál

2. října 2003 se studentům Havlíčkova gymnázia historický úspěch - družstvo chlapců zvítězilo v krajském kole atletického poháru a postoupilo do celorepublikového finále (účast v celostátních sportovních soutěžích doposud získávalo pouze volejbalové družstvo děvčat). Dnem soutěže Vás provede účastník akce Radek Šauer, student tehdejší oktávy B.

06:20
Přicházím k autobusu, který odveze atlety z našeho gymnázia (včetně mne) a atletky z gymnázia v Chotěboři do dějiště konání oblastního kola Středoškolského atletického poháru, do Třebíče. Nálada v týmu je pozitivní, jedeme si hlavně zasoutěžit a na chvíli vypudit z myslí školu.

06:30 - 08:30
Cesta probíhá bez významnějších událostí. Dostáváme taktické školení, které později plně využijeme.

09:15
Vrh koulí. Jako první vrhá Jiří "Matka" Matějů, po něm Zbyněk Vrána a nakonec já. Jsme pod dohledem "vedoucího zájezdu" Mgr. Davida Beránka, který nás úspěšně hecuje a nutí k extrémním výkonům. A ačkoliv náš styl postrádá techniku, o to víc do našich pokusů dáváme srdce. "Matka" nezklamal a o hodný kus přehodil 11 metrů. Já jsem se jako obyčejně trápil a našel se až posledním pokusem, kdy jsem si zlepšil osobní výkon na 10,67m . Sympatické vystoupení podtrhl Zbyněk vrhem za 9m.

10:00
Skautování. Nevím, jak jsme na tom. Pozoruji běhy a začíná mi být jasno. Běžci mají výbornou formu, tudíž dobré umístění závisí na technických disciplínách. Proto jdu pozorovat skoky do dálky. Mám štěstí, zrovna skáčou naši: Tomáš Lakomý, Jan Tůma a Milan Šmíd. Fandíme a když dolétnou za 5 metrů, začínám zjišťovat, jaké jsou postupové šance.

10:30
Skok do výšky. Od nás opět tři závodníci. Jan Posejpal, Tomáš Lakomý a já. Základní výška je 140 cm. Lehce mne zamrazí, když třebíčští skokani začínají na 162 cm, ale raději jsem se soustředím na svůj výkon. Bohužel z našich vypadávám jako první na 154 cm, avšak jak Tomáš, tak Honza podávají heroický výkon a oba překonávají na naše poměry fantastických 166 cm. Opět odbíhám zjistit, jak si vedeme v bězích. Žádná výrazná změna. Běžci, konkrétně Jan Duben, Josef Jiráček, František "Išek" Stupal a Jan Dlesk nezklamali a drží nás na postupovém prvním místě.
Před štafetou máme 70 bodů náskok před třebíčským gymáziem.

11:20
Štafeta. Poslední a nejdůležitější disciplína dne. Rozebíhá ji Tomáš Lakomý. Zdá se, že je vše v pořádku do chvíle než mu upadne štafetový kolík. Ztrácíme 70 metrů na předposledního. Avšak Tomáš zabojoval a pokračujeme v předávkách. Kousek po kousku ukrajujeme ztrátu. Metr po metru se nám přibližuje postup. Po heroickém výkonu a zcela vyčerpaní doběhli naši na druhém místě PŘED TŘEBÍČÍ!!! Vypuká ohromná radost, potřásání rukama, mužné objímání. Radostný řev nese se nad stadionem jako důkaz našeho celkového vítězství.

12:00
Cesta zpět. Jedeme domů a rozebíráme si ceny pro vítěze. Spousta cereálií, zrní a ovesné kaše. Radujeme se z postupu a z toho, že se vezeme s pěknými děvčaty.

14:00
Závěrečné zhodnocení "U Huberta". Postupujeme na republikové finále do Jablonce nad Nisou. Doplňujeme tekutiny a stále nevěříme. Nakonec docházíme k názoru, že se nám povedl jedinečný kousek. Proto je škoda, že se o takové atlety škola nestará. Neposkytuje dostatečné zázemí (rádoby školní hřiště a pravěké tretry) a svým způsobem dokonce potírá (tato akce je totiž z neznámého důvodu započítána do absence, tudíž jsme nuceni si vybrat mezi vyučováním a reprezentací školy).

15:45
Rozcházíme se do svých domovů.

Zvláštní poděkování za organizaci patří Janu Dleskovi st.